Mladočov

Drazí přátelé

Máme ve zvyku čas od času, zvláště na konci roku, dělat všelijaké bilance, inventury, uzávěrky, dělají se všemožné přehledy, soupisy statistiky, někdy i sčítání lidí. Vyvinula se z toho dokonce celá věda, říkáme tomu statistika a ona svými výsledky ovlivňuje i tak důležité události, jako jsou volby různých politických stran, zasahuje do veřejného mínění.

Bylo to i v minulosti. Písmo svaté mluví o králi Davidovi, který dal svého času spočítat svůj národ. Nebo římský císař Augustus vyhlásil velké sčítání lidu právě v době těsně před narozením Ježíše Krista. I Kristus založil zde na zemi své království, i on je králem a pánem celého světa. I on přijde dělat jednou svou bilanci, můžeme také říci, že to bude jakási inventura. Nebude sice počítat peníze, kontrolovat zboží a ani jen lidi, ale především to, co nikdo nikdy předtím ani po něm nespočítal – dobro a zlo. Vidíme kolem sebe v tomto směru velký zmatek, dokonalý chaos. Zlý se mají dobře, dobří jsou na tom stále špatně. Míchá se pravda se lží, ctnost s hříchem, bezpráví s právem, láska s nenávistí. Kdo tohle klubko dokáže rozmotat. Z lidí to nedokáže nikdo, to dokáže jen Kristus.

Mluví o tom už prorok Daniel, jak jsme slyšeli dnes v prvním čtení. Říká: „Probudí se všichni ti, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě a hanbě navěky. Zbožní se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.“ A tak přijde jednou chvíle, kdy se oddělí plevel od zrna, dobro od zla, a učiní to ten, který vidí i do nejskrytějšího záhybu lidského svědomí a jednání. Pro ty, kteří se posmívají svým životem dobru, to bude chvíle bázně a definitivní prohry. Nečekejme na velké a mimořádné příležitosti, ve kterých se budeme moci osvědčit. Vždyť velká část úkolu, který máme splnit je situována do naší rodiny, rodiny pokrevní, ale i do rodiny duchovní, do naší farnosti, do našeho křesťanského společenství. Matka Tereza z Kalkaty říká: „Věřím, že všichni musíme přijít na to, že láska začíná rodině. Každý den si více uvědomujeme, že v naší době má většina velkých utrpení původ v rodině. Už nemáme čas se podívat jeden druhému do očí, pozdravit se, potěšit se spolu. Tím nesplňujeme to, co od nás čekají naše děti, co manžel očekává od manželky a naopak.“ A pokračuje: „Mám jednu osobní vzpomínku. Před nějakým časem sem přijela početná skupina profesorů z USA. Požádali mne: Pověste nám něco, co by nám bylo užitečné? Řekla jsem jim: Usmívejte se na sebe navzájem. Asi jsem to řekla příliš vážně. Jeden se z nich zeptal: Vy jste vdaná? Odpověděla jsem: Ano, a někdy je pro mne těžké se na Ježíše usmívat, protože má příliš velké nároky. Věřím že láska začíná právě tady v rodině.“

Bratři a sestry, až nás Pán pozve k sobě, aby s námi udělal inventuru našeho života, bude se určitě ptát kde máme ty, které nám v životě poslal do cesty. V naší rodině, ve farnosti, v práci, uprostřed našich současníků. A jestli se nám zdá, že jsme neuspěli, třeba ve své rodině, u svých dětí, pak tuto bolest odevzdejme Bohu a jděte dál. Nevracejme se stále dozadu, Boží milosrdenství je veliké! Spíše se snažme radovat z toho, že máme ještě stále šanci, že jsme si uchovali víru a že máme možnost svou připraveností zasloužit si , abychom byli připuštěni k těm, kteří budou podobni zářícím hvězdám.