Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.5.2013 - Slavnost Seslání Ducha svatého

31. 5. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sk 2,1-11, Žalm: Zl 104(103), 2. čtení: 1Kor 12,3b-7.12-13, Evangelium: Jan 20,19-23
 
Drazí přátelé
Když se zmrtvýchvstalý Kristus ukáže apoštolům a dává jim Svatého ducha, dává i pokoj. První slova zmrtvýchvstalého Krista plného Ducha jsou: „Pokoj vám.“ Pokoj je charakteristické znamení Ježíšova vítězství nad hříchem a nad smrtí, je to plod působení Ježíšova Ducha. Ježíš je plný Ducha, je plný pokoje.
Chybí-li nám pokoj v srdci, nepřinášíme-li pokoj do svého okolí, může to být znamením toho, že v nás jednoznačně nevládne Boží Duch. Ze svého života známe všichni moc dobře, jak nás přitahují lidé, kteří přinášejí pokoj, jak dobře se s nimi cítíme. Zvláště pak obdivujeme ty, kteří mají těžkosti, velké úkoly, různá trápení …, a přece vyzařují pokoj. Bude-li v nás vládnout Duch svatý, láska, radost a pokoj, potom radost a pokoj se budou ukazovat jako plody jeho působení.
Když o Letnicích sestoupil Duch svatý na učedníky, způsobil, že všichni apoštolům rozuměli, přestože byli z různých zemí. Událost nám připomíná Babylón, kde si lidé naopak přestali rozumět, protože se uzavřeli Bohu. Nyní jsou naplněni Božím Duchem, který působí porozumění.
V životě učedníků se pak Duch svatý ukazuje jako Duch moudrosti, který jim připomíná všechno, co jim Ježíš říkal a působí, že tomu také dobře rozumí. Na apoštolech, kteří přijali Ducha svatého vidíme, že všude vydávali svědectví o Ježíšově vítězství a moci. Nikým se nedali zastavit. Ani žalář je neubrzdil. Oni prožili takové setkání s Bohem, že to na nich bylo vždycky vidět. Nechali v sobě působit Božího Ducha, hledali jen jeho vůli a on skrze ně dělal divy.
Tak čteme i v životech mnohých svatých, že dělali zázraky. Nikdy to však nebyly skutky konané jejich vlastní mocí či zbožnosti. To Bůh pracoval v nich. Kdo se dá Bohu úplně k disposici, stane se svědkem jeho moci i dnes. Mluví-li pak o Kristu, nebude říkat jen suché poučky nebo přikázání, ale jeho slovo, dosvědčené skutky, bude strhávat. Bude předávat sám život.
Bude snad také na místě, abychom se v této chvíli ptali každý sám sebe: „Jak vypadá mé svědectví? Kolika lidem jsem předal oheň víry? Koho jsem přivedl ke Kristu?“ Mohlo by být kolem nás tolik nevěry, kdyby věřící nechali v sobě působit Ducha svatého? Tady nejde o misionářské výkony, ale o další znamení přítomnosti Ducha svatého v mém životě.
Dnešní slavnost neznamená jen oslavu, a ani nejde o to, abychom si vyprosili Boží pomoc a sílu, která by nám pomáhala dosahovat naše ušlechtilé cíle. Nejde tady ani o mimořádné dary Ducha jako potvrzení naší zbožnosti. Tady jde o nové otevření se Duchu, které předpokládá ztratit sebe i svá přání a svého ducha, abychom mohli být naplněni Duchem Ježíšovým. Ten nás připodobní Ježíši, ten v nás bude pramenem pokoje i moudrosti, ten bude ohněm, který skrze nás zapálí mnohá srdce.
A proto volejme: „Přijď Duchu svatý.“