Mladočov

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 62,1-5, Žalm: Zl 96 (95), 2. čtení: 1Kor 12,4-11, Evangelium: Jan 2,1-12

Drazí přátelé

Jedna starší paní vyprávěla o svých dojmech ze setkání se spolužáky po třiceti letech od maturity. Každý vyprávěl o svém životě, o své práci. Byli tam lékaři, inženýři, právníci, učitelky, výzkumníci i ženy v domácnosti, které pečovaly o svá vnoučata. „Najednou jsem viděla“, řekla ta paní, „čím jsem vlastně mohla být a k čemu mi maturita otevírala cestu. A na chvíli se mi zdálo, že můj život je o něco chudší, než životy ostatních. Ale pak jsem si uvědomila, že i v mém zaměstnání mohu udělat mnoho dobrého a že mám na rozdíl od převážné většiny svých spolužáků živou víru a že jsem méně vázaná na hmotné statky či kariéru než oni. A bylo mi zase dobře.“

Jak se vlastně utváří náš život? Většinu podstatných daností, tedy skutečnosti, jsme ve svém životě nemohli ovlivnit. Nemohli jsme se rozhodnout ve které době, ve které rodině se máme narodit. Přinesli jsme si s sebou do života určité vlohy, sklony i zdravotní předpoklady a ani o těch jsem nemohli rozhodovat. Za těchto předpokladů máme vybudovat svůj život. Zde už záleží na nás.

Ze stejných kvádrů kamene je možno postavit obytný dům, také věznici, ale i katedrálu. Když se však rozhodnu pro určitou stavbu, vzdávám se tím dalších možností. Chci-li si postavit rodinný dům, nemohu počítat s uplatněním velkých prostorů, portálů a věží jako u katedrály. Stavím-li katedrálu, musím se vzdát plánů na vytváření intimity domácího prostředí. Chci-li se stát opravdu dobrým lékařem, musím se věnovat poctivému studiu a nemohu denně dlouhé hodiny sedět u klavíru jako výkonný hudebník. Mam-li být dobrou matkou rodiny, musím se vzdát zaměstnání spojeného s dlouhodobými cestami do zahraničí. Každý výběr nás tedy současně omezuje. Proto je důležitá snaha poznat, v čem je mé poslání; upřímně zhodnotit, jaké mám vlohy a nadání.

Dnešní slova sv. Pavla nám připomínají, že původcem všech darů v životě člověka je Bůh. Naznačují i cíl, k němuž mají být tyto dary zaměřeny: „…ty projevy Ducha jsou dány každému, aby mohl být užitečný.“ A to jsou slova velmi závažná. Nesměřuje-li v nás užívání svěřených darů k užitku všech, pak těchto darů zneužíváme, pak jsme se minuli cílem svého života.

Budeme-li chtít někdy zhodnotit svůj život z hlediska Božího, pak se poctivě zamysleme nad tím, jaké dary nám Bůh svěřil. Nešilhejme po sousedech, ale buďme upřímně vděčni za to, co jsme dostali my. Vždyť podle slov sv. Pavla: „Duch vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.“ Zamysleme se nad tím, co Bůh od nás očekává. Jak užíváme svěřených darů? Oslavujeme jimi Boha a sloužíme jimi lidem, nebo jich využíváme jen k svému prospěchu? Upřímná odpověď na tuto otázku se může stát základem rozhodnutí ke změně a správnému zaměření našich příštích dnů. Nebo snad jsme nenašli ve svém životě žádnou odchylku, kterou by bylo třeba zkorigovat?

A na závěr prosme: „Pane, podle svého rozhodnutí jsi mě zahrnul štědře svými dary. Děkují ti za ně a prosím tě, pomáhej mi, abych s nimi nakládal vždy podle tvé vůle – neboť jen tak bude život plodný a šťastný.“