21.12.2012
Setkáním Marie a Alžběty se spojují obě vyprávění o zvěstování narození Jana Křtitele i Ježíše, ale líčení jejich narození je úmyslem Lukášovým. Setkáním s Alžbětou pochopí Maria hlouběji poselství Boží, které bylo sděleno. Proto plna vděčnosti propuká v chvalozpěv na Boha, který dává spásu.
Zastavme se u nadšeného výroku Alžběty o Marii. „Blahoslavená, která jsi uvěřila!“ Máme mylnou představu, že Panna Maria právě pro své neslýchané milosti měla cestu víry nějak lehkou, že se stala svatou bez zápasu. A to je omyl. Víra, i když je Boží dar, není nic hotového. Musí být stále projevována a upevňována pokorným souhlasem. Mariino „staň se“ musí věřící člověk promýšlet denně, každou hodinu, protože víra je zápas o Boží tajemství, aby člověk hlouběji do něho vnikal a z něho nevypadl pod náporem všedních zkoušek. I Marii její víra stála mnoho. Myslíte, že pochopila, co ji anděl říká, že se v ní Bůh stane člověkem? Nepochopila, ale uvěřila tomu. Nepochopila, jak se stane matkou mimo přirozený způsob, ale uvěřila tomu. Nepochopila, proč byl vybrána z milionů žen, ale sklonila se před tím. Byla lehká její poslušnost víry? Ne. Byla tvrdá, stále tvrdší, když se dítě narodilo, dostalo první zoubky, začalo žvatlat její jméno, když přijímalo potravu, spalo, plakalo jako každé jiné dítě. A přece její víra vyžadovala, aby uposlechla, že tento živý balíček masa je ten, kterého nebesa neobsáhnou a andělé do nekonečna nevychválí. Proto právě řekla Alžběta: „jsi blahoslavená“, právem velebila velikost Mariiny víry.
Můžeme i my být pochváleni za svou víru? Skláníme se pokorně před každou pravdou víry? Prosíme o to, abychom mohli říci Bohu pokaždé „ano“?
převzato z knihy
