25.12.2012 Hod Boží vánoční
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 9,1-3.5-6, Žalm: Zl 96, 2. čtení: Tit 2,11-14, Evangelium: Lk 2,1-14
Drazí přátelé
Konečně jsme se dočkali vytoužených Vánoc. Těšily se děti, dospělí jim připravovali radost. A starší možná teď kroutí hlavou, Kdepak teď, to nic není. To když jsme my byli malí, to byly Vánoce. I toho sněhu bylo víc. Teď už to není ono. Dokonce i sám Svatý Otec v jednom vánočním projevu také říkal, že to není, jak by to mělo být, že by to mělo být lepší. Říkal, že dnes by lidstvo mělo být mnohem jistější, bezpečnější a šťastnější než bylo minulých dobách. Máme více jídla, tepla, ošacení, lepší dopravu, více pohodlí. Lidstvo je vzdělanější, kulturnější, technicky vyspělejší. Ale člověk není šťastnější, ani jistější, ani klidnější. A nebude šťastnější, dokud k hodnotám techniky a vědy nepřidá hodnotu největší Boží lásku. To je to, co nám zjevují, co nám nabízejí, k čemu nás vedou Vánoce. Vtělená láska přichází k tobě, naléhá na tvoje oči, uši, mysl. Člověče, bratře, přišel jsem tě zachránit, přijmi mě do svého života.
Co to znamená dát se vykoupit vtěleným Bohem, Ježíšem Kristem? Boží Dítě nás chce zbavit toho, co nás zatěžuje a dát nám, co nám schází. Co nás zatěžuje? Je to zlo v nás a kolem nás. Tak to volal prorok Zachariáš: „On spasí svůj lid od jeho hříchů.“ Vtělený Bůh tě chce zachránit od tebe samého. Vždyť to všichni dobře známe, že nic netěší člověka, který není spokojení sám se sebou, sám v sobě. Je však také znám Goethův výrok o tom, je jen pošetilí jsou spokojeni se svou hloupostí, zatímco moudří nejsou se sebou spokojeni se sebou. A v tom měl Goethe pravdu, Své nespokojenosti se nemůžeme zbavit sami svou mocí, ale jen mocí mimo nás, mocí Boží. Jenom hlas Boží ti může říci: „Jdi v pokoji, Už se neohlížej za tím, co bylo. Začni znovu od této chvíle jako znovuzrozený Hleď kupředu.“ To je první dar Vánoc, osvobození od sebe sama, osvobození od svých chyb, od své minulosti, smíření s Bohem, se sebou samým i s lidmi kolem. Kdo si udělal dobrou vánoční sv. zpověď, přijal svátost smíření, sami jste to zažili. V kom však zůstalo staré napětí a staré smutky nad tím, co bylo nebo co je, v kom zůstaly staré lítosti a trpkosti, ten šel mimo.
Nu ano, možná si teď říkáš: „Já se v kostele uklidním, umíním si, že už se nebudu trápit nad tím, co nemohu změnit a jdu domů v pohodě. Ale to bych musel žít ve skleníku, aby mi to vydrželo. Zase potkám nedobrého člověka, uslyším zlé slovo a někdy stačí jediný nelaskavý pohled a rovnováha je zase ztracena. A tak jsem zase tam, kde jsem byl.
Existuje nějaké osvobození od tohoto zla mimo nás? Je osvobození od zlého souseda, od zlého spolupracovníka a co je nejhorší, od zlého člověka ve vlastním domě? I zde ti Bůh nabízí vykoupení a osvobození. Přikazuje ti odpovědět na zlo dobrem a více se tím netrápit. Odpovíš-li na zlo zlem, na zlé slovo zlým slovem, staneš se pak taky zlým. Odpovíš-li na zlo dobrem, dokážeš-li zlého člověka politovat, jako umíš ze srdce politovat tělesně zmrzačeného a jdeš-li si po svých, pak jsi zvítězil nad ním i nad sebou. Ale jestli se začneš litovat: „Co mi to ten zlý udělal, jak jsem si to zasloužil, nebudu spokojený dokud to neodvolá, nebude klidný, dokut to nenapraví. To pak nebudeš klidný nikdy a sám sobě svou nerozumnou tvrdohlavostí zničíš život.
Bratři a sestry, zkuste přijmout ten Boží recept na to, jak se osvobodit od zlého člověka. Odplať svému bratru zlé dobrým, polituj ho a jdi si po svých. Nech ho být, stejně ho nepředěláš. On sám se musí předělat, ty mu k tomu jen dopřej čas. Jen to zkus a poznáš, že tě zlo už nerozvrací.
A tak moji milí bratři a sestry přejí pěkné Vánoce, vánoční osvobozeni od sebe sama, od zla v sobě. Vánoční osvobození od zla mimo sebe od zlých lidí kolem sebe. Mír a pokoj lidem a sláva Bohu na výsostech.
