Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.2.2013 - 4. neděle během roku

2. 2. 2013

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Jer 1,4-5.17-19, Žalm: Zl 71 (70), 2. čtení: 1Kor 12,31-13,13, Evangelium: Lk 4,21-30

 

Drazí přátelé

 

Jistě každého z nás oslovil sv. Pavel svou velepísní lásky. Je to pravý skvost Písma sv. Už její první slova zaléhají do našich srdcí jako nebeské poselství. Kdybych mluvil všemi jazyky, lidskými i andělskými, přitom však lásky neměl, byl bych jako zvučící kov. Láska je největší a nejcennější hodnotou. Ani Bůh by nebyl myslitelný bez lásky. Tak o tom soudí sv. Jan evangelista, když píše: „Bůh je láska!“. Vždyť celý podivuhodný vesmír povstal z nekonečné Boží lásky. Z této lásky se objevuje na zemi lidské pokolení, člověk určený k nadpřirozenému životu. Z Boží lásky se zrodilo naše vykoupení a věčná blaženost.

Jestliže tedy Bůh sám určil lásku jako podmínku života, nemůže se bez ní obejít ani jeho tvor. Člověk bez lásky je jako stroj, je jenom zvučící kov. Může mít hlavu naplněnou obdivuhodnými vědomostmi a znalostmi, ale bude-li žít bez lásky, je to stroj, pouhý živý robot. Vždyť co všechno dovedou kybernetické stroje, mnohdy jsou sice spolehlivější a nesrovnatelně rychlejší než lidská paměť, spolehlivější než člověk, který je vymyslel a sestrojil. Ale jsou to jen stroje. Protože jsou bez srdce, bez lásky. A člověk bez lásky je horší než stroj, protože svých schopností může, a mnohdy to také dělá, používat proti druhému člověku.

Láska je stejně potřebná k životu jako vzduch, jako jídlo, jako nápoj. Láska je sluncem k udržení života. Jestliže např. vědec obětuje sám sebe, své pohodlí k objevení vědecké pravdy, je to určitá forma lásky. A vůbec každá práce, která vytváří hodnoty je, třeba i neuvědoměle, projevem lásky. Ostatně vy všichni sami můžete dosvědčit, co dokáže mezi lidmi, na pracovišti i v rodině laskavý skutek, projev lásky. Například dobrota, laskavost, zájem o druhého, velkorysost. A také víte ze své zkušenosti, jakou vytvoříte atmosféru, když přijdete z práce domů zamračeni, nevrlí nebo přinesete-li domů úsměv, slovíčko zájmu a uznání pro manželku, zájem a laskavé slovo pro děti.

Když tato čistě přirozená láska tak povznáší, oč více zdokonaluje člověka láska umocněná evangeliem. Křesťanská láska dokáže rozšířit lidské srdce, že je v něm dost místa pro všechny, pro přátelé k nepřátelé, pro celý svět. Křesťanská láska, a jenom ona, dovede vidět v každém člověku dítě Boží, bytost vykoupenou Kristovou krví, bytost zahrnovanou nekonečnou Boží láskou. Tady si musíme uvědomit, že vše dobré, co prokazujeme bližním a třeba i za cenu vnitřního přemáhání s vědomím, že to děláme pro bytost, kterou Bůh tak miluje, že za ní vydal svého Syna k potupné smrti na kříži. Toto vědomí nám ovšem dovede dát jenom nadpřirozená, křesťanská láska, která si uvědomuje význam slov Páně: „Co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“

Někdy se nám možná zdá, že plnění příkazu lásky, jak jej stanovil Pán Ježíš, se vymyká lidským silám a možnostem, zvláště ten bezvýhradný příkaz lásky k nepřátelům. Ale přece sám Duch Svatý nás posvětil k této lásce na křtu svatém. Spolu s milostí posvěcující vložil do naší duše seménko lásky, které pod vlivem milosti pomáhající roste a dává schopnost milovat především a nade všechno Pána Boha a kvůli němu i všechny lidi bez rozdílů. Jakou moc má důsledně praktikovaná láska, dokazují papežové polední doby: Nezapomenutelný papež svaté paměti Jan XXIII., o němž, jak si možná vzpomínáte, prohlásil po jeho smrti generální tajemník OSN: „Když Jan nastoupil, patřil jen katolíkům, ale teď když zemřel, patří celému světu.“ Tam přivedla Svatého Otce Jana ne taktika, ne diplomacie, ale láska. A neochvějně v jeho šlépějích, v lásce objímající celý svět, jde i jeho nástupce Pavel VI., Jan Pavel I., Jan Pavel II. I nynější papež Benedikt.

Úchvatné druhé čtení dnešní neděle je pro nás opět nabídkou, abychom si zkontrolovali, jak je to v našem srdci s láskou. A abychom se znova rozhodli růst v lásce k Bohu, překonávat všechno, co by mohlo ohrozit nebo narušit lásku k bližnímu, chceme-li být opravdu dětmi nebeského Otce.

Proto si dobře zapamatujme z dnešního čtení, že z trojice Božských ctností: víry, naděje a lásky je největší a nikdy nepomine, láska.