Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.7.2013 - svátek sv. Prokopa

15. 7. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Gn 22,1-19, Žalm: Zl 116A, Evangelium: Mt 9,1-8
 
Svatý Prokop se narodil kolem roku 985 v Chotouni u Kouřimi. Pocházel ze zemanské rodiny. Již v mládí se umínil vstoupit do stavu duchovního. Tehdy byli v Čechách kněží obřadu latinského i slovanského. Prokop se rozhodl pro kněžství podle způsobu slovanského. Vzdělával se na Vyšehradě v písemnictví slovanském a zdá se, že prodlel nějakou dobu ve slovanském klášteře v Uhrách, aby se utvrdil ve znalosti liturgie slovanské. Tehdy bylo zvykem, že horliví a osvědčení mnichové dostali povolení žít jako poustevníci o samotě. Také Prokop poustevničil. Na Moravě byl posvěcen na kněze. Po letech se vrátil do své vlasti. V lesích sázavských nalezl příhodný útulek. Na strmé skále nad řekou Sázavou na okraji jeskyně, do níž jen skalní trhlinou vchází světlo, si zřídil chýši a počal mýtit les a vzdělávat půdu. Kolem roku 1030 přišel do sázavských lesů lovit kníže Oldřich a tam se setkal s Prokopem. Když kníže poznal dobré vlastnosti Prokopovy, zvolil si ho za rádce a zpovědníka. Prokop s bolestí pozoroval zánik slovanské bohoslužby v Čechách a tak pomocí knížete Oldřicha roku 1030 založil v údolí řeky Sázavy památný slovanský klášter, odkud se šířila vzdělanost a slovanská liturgie. Svatý Prokop se řídil zásadou: „Všechno pro Tebe Bože, všechno pro Tebe a nic pro sebe nechci.“
Sv. Prokop zemřel r. 1053. Hned po smrti byl ctěn jako světec. Úcta se šířila, i když v roce 1096 umlkla v sázavském klášteře liturgie slovanská. Poněvadž od roku 1170 bylo vyhrazeno svatořečení apoštolské stolici, byl sv. Prokop prvním českých světcem, jež byl prohlášen za svatého papežem na základě církevního šetření. Stalo se tak papežem Inocencem III. roku 1204. Slavnostní vyzdvižení ostatků světcových a prohlášení papežského svatořečení dálo se za přítomnosti pražského biskupa Daniela za velkých slavností v klášteře sázavském 4. července 1204.
Sv. Prokop byl vždy uctíván jako patron země české, zvláště v dobách těžkých a pro vlasti nebezpečných. Bývá představován s čertem, říká se, že on s ním oral. Dnes to ale vypadá úplně opačně, čert oře s námi. A tak sv. Prokopa prosme, aby to bylo zase opačně a dobře.