Mladočov

Památka posvěcení kostela 25.8.2012 (kázání nebylo předneseno)

Drazí přátelé

Slavíme dnes památku postavení a posvěcení našeho kostela. Zamysleme se co pro nás kostel znamená, k čemu slouží vlastně kostel. Slavný barokní kazatel Leopold Fabricius říká: „Chrám není jen na podívanou, ale je prostředkem posvěcení věřících, obrazem přebývání Božího s lidmi.“

 Chrám má pěstovat vědomí duchovního společenství mezi lidmi, má probouzet jednotu víry, naděje a lásky, má z nás vytvářet opravdový lid Boží. Chrám je srdcem lidského sídliště. Profesor psychologie, doktor Habáň říká: „Žádný organismus nemůže žít bez srdce. Žádné lidské sídlo nemůže být lidsky živo bez chrámu.“ Chrám je pro každého křesťana duchovním domovem, kde najde občerstvení Kristovo. Sám pán Ježíš nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a já vás občerstvím.“ Chrám je tedy stálou školou života, kde se vychovává lidská osobnost, aby člověk žil podle té krásy a síly, kterou od Stvořitele dostal. V chrámu se duchovně vzdělává mládí, aby se naučilo žít ušlechtile. V něm se každý posiluje u svátostných pramenů Kristových. V chrámě nachází člověk, co mu nedá ani vlastní dům, ani dům přátel a známých.

Duchovní hodnoty jsou pro člověka důležitější, než věci hmotné – peníze a jiné. Proto nikdo nemá být lhostejný ke svému kostelu. Každý chrám je tím krásnější, čím větší dobrotu a lidskost osvědčují lidé, kteří žijí kolem něj. Psycholog vidí smysl chrámu jako lidské společenství. Matka Tereza z Kalkaty říká: „Chrám je školou duchovní velikosti.“

Aby naše tělesné síly nezakrněly, stavíme tělocvičny a sportovní areály, kde se trénuje tělo. K tréninku našeho ducha máme naše kostely. To je naše duchovní sportoviště, kde rozvíjíme sílu svého ducha. Jakým cvikům se tedy v kostele učíme?

• Abychom nesli – lásku tam, kde je trápení
                               radost tam, kde je bída
                              smíření tam, kde jsou lidé ve sváru
  
  
• Aby se smířil   – otec se synem, matka s dcerou
                              muž se ženou
                              věřící s tím, kdo nemůže uvěřit
  
  

Náš kostel je místem, kde získáváme velké duchovní hodnoty, kde rosteme v křesťanské osobnosti. V chrámě máme chvíle klidu k naslouchání evangelia. A slyšet evangelium je užitečnější, než slyšet tisíceré zprávy o násilnostech, vraždění a loupení, jak na nás chrlí sdělovací prostředky. Kostel je místem, kde se setkáváme s Kristem v jeho svátostech. A toto setkání je užitečnější, než potkávání davu lidí, kteří nás spíše ohrožují, než chrání. Kostel je místem, kde si znovu uvědomujeme smysl své existence, smysl událostí, které nás potkávají. Kostel je místo, kde slyšíme, že náš život je má hluboký smysl a velikou cenu. Jsme pozváni, abychom pracovali na Boží vinici a šířili kolem sebe Boží království pokoje. Žijeme teď a v Boží lásce a budeme žít navěky. Jsme si moc dobře vědomi, k čemu jsou naše chrámy, máme teď důvod radovat se v Bohu a za chrám děkovat.