Mladočov

    Drazí přátelé

    O slavnosti Všech svatých se obyčejně káže o svatých, že oni jsou pro nás vzorem správného křesťanského života. Možná že namítnete, ale jak máme následovat vzor svatých, jak čteme v životopise svatých. Tak třeba sv. František Assiský, nechal práce, chodil volně po kraji a na jídlo si vyžebral. Kdybychom to tak dělali, lidé by se na nás dívali jako na příživníky. Nebo sv. Antonín – a žil v lese jako poustevník, to by nás považovali za podezřelé individuum. Nebo třeba sv. Terezie z Avily – zakládala kláštery. To taky dnes nepřipadá v úvahu. Zkrátka žít po vzoru svatých z kalendáře to se dnes nedá.

    Doufám, že byste na tuto řeč dokázali odpovědět. Každý člověk a jedná v duchu a prostředí své doby. V tom byli dětmi své doby i všichni světci. My dnes samozřejmě nemůžeme žít anebo se oblékat v duchu středověku nebo jiné minulé doby. Ale přece jenom jejich hrdinské ctnosti, jejich víru naději a lásku žít můžeme a máme. Tady v dnešním světě a dnešním způsobem.

     Řekněme si teď, jak asi mají vypadat dnešní svatí. Předně svatí mezi námi jsou tedy lidé, kteří následují Krista v duchu a prostředí dnešní doby. Svatí mezi námi nejsou nápadní extremním oblečením, účesem, vyzývavým chováním, známým vyhlašováním dobrých průpovídek a odříkáváním citátů z bible. Tak se chovají spíše nemocní, než svatí lidé. Ale svatí mezi námi jsou-li přece nápadní, pak je to vlídností k druhým, svědomitým v práci. Je na ně prostě spolehnutí. Nemluví příliš s lidmi o Bohu, ale tím více s Bohem o lidech, mezi nimiž žijí. Znají svou víru z osobního přesvědčení, vědí, proč věří v Boha a umějí odpovědět na běžné námitky proti víře. Dnešní svatý je kliďas, který běžné denní mrzutosti řeší spíše žertem a s humorem, než rozčilováním. Je si vědom toho, že nad událostmi tohoto světa je Bůh, který zlé umí obrátit v dobré těm, kdo v něj důvěřují. Svatí mezi námi nekritizují lidi kolem sebe, neodsuzuje je, ale snaží se je pochopit a pomoci jim. Když mluví, tak mluví o něčem, nemluví do větru, prostě jen aby se klábosilo. Ví, že plané povídání je známkou slaboduchosti. Nikdy také neslibuje něco, o čem ví, že by to nemohl splnit. Před druhými se nevytahuje a snaží se mluvit co nejméně o sobě ani na druhé nežárlí. Nevšímá si také toho, co o něm říkají druzí za jeho zády. Když mu někdo něco vytkne, přemýšlí o tom, co napravit a má-li opravdu nějakou chybu, snaží se ji odstranit a snaží se, aby nepůsobil špatným dojmem na druhé. Také se nehádá, i když ví, že pravdu má on. Řekne prostě své mínění a to stačí. Samozřejmě, že nikomu své mínění nevnucuje, působí také na ty druhé svým příkladem, svou osobností. Denně ze sebe setřásá vše staré. Snaží se denně vytvořit ze sebe lepší typ člověka, lepší podobu křesťana. A tou poznávací značkou světců mezi námi je, že všechny krásné zásady sice přijali za zásady svého života, ale ještě se jim nedaří vždy zachovávat. Ještě klopýtají, stále ještě chybují, ale z klopýtnutí si nic nedělají. Vědí, že svatost spočívá v neustálém začínání. Vědí, že i ti největší světci jsou omilostnění hříšníci – tedy lidé jako my. A tato poslední poznávací známka světců dnešní doby otvírá dveře k cestě za svatostí i nám všem.

     A tak si ještě jednou zopakujme radostnou zvěst dnešního svátku: Svatí nejsou svatí proto, že nikdy neklesli, jsou svatí proto, že po každém pádu vždy znova povstali k novému úsilí a to můžeme dělat i my. Buďme svatí.