Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.2.2013 - 5. neděle v mezidobí

9. 2. 2013

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 6,1-2a.3-8, Žalm: Zl 138(137), 2. čtení: 1Kor 15,1-11, Evangelium: Lk 5,1-11

 

Drazí přátelé

 

Když Šimon Petr uviděl úlovek, který proti všem předpokladům a zkušenostem na Ježíšovu radu rybáři – apoštolové – získali, tak v úžasu zvolal: „Odejdi ode mne Pane, jsem člověk hříšný!“ Myslím, že mnoho kněží a jáhnů i všech těch, kteří dali své síly do služeb Pánu, může potvrdit tento Petrův pocit a tuto jeho zkušenost.

Ježíš povolal do svých služeb prosté galilejské muže, aby se stali jeho učedníky, a dokonce jeho spolupracovníky. Říká: „Nenazývám vás služebníky, ale přáteli, protože služebník neví, co udělá jeho pán. Pán Ježíš skutečně stále volá k přátelství a spolupráci. Jeho církev se bez naší spolupráce stává mrtvou. A Kristova radostná zvěst se jen těžko dostává k uším dalších lidí. On všemohoucí se téměř bezmocně svěřil do našich hříšných rukou, aby vytvořil prostor pro naší dobrou vůli, aktivitu spoluúčast na díle našeho vlastního spasení i spasení našich bližních.

Bůh nás sice stvořil bez nás, ale nespasí nás bez nás, bez naší spolupráce, „bez našeho chtění nemůžeme být spaseni“ říká svatý Augustin. Je pravda, že naše práce mnohdy vyjde naprázdno. Ministranti, kterým jsme věnovali mnoho času se nám vytrácejí z kostela. Ty, které jsme připravovali na první svaté přijímání už vícekrát v kostele neuvidíme. Manželé, které jsme oddávali, se rozvádějí. Ostatně i někteří rodiče, přes veškerou péči, kterou věnovali svým dětem, se musí dívat na zhroucení své výchovy. Ale přece jen většina kněží říká, že ve svém kněžském životě v úžasu hleděli na květ víry, který vykvetl v místech a prostředí, kde by to nikdo nepředpokládal. Tehdy mohou s Petrem opakovat: „Odejdi ode mne Pane …“, ale Pán jako by mu v té chvíli řekl: „ne neboj se, připrav toho člověka k přijetí svátosti, odpověz mu na otázky, které ho ještě znepokojují, upřesni a podepři jeho víru. Jinými slovy: „zajeď na hlubinu“.

Po Petrovi chtěl Pán Ježíš, aby rozprostřel sítě i mimo dobu přepokládaného úspěchu. O to hlavní, o úlovek se ve své všemohoucnosti postaral sám. Ježíšova laskavá rada i jeho odpověď Petrovi jsou velkou nadějí, kterou vlévá do našich, někdy skeptických a bezradných duší. Nebojte se, mělo by stále znít v našich duších. Nebojte se, Pán se stal zdánlivě bezmocným, potřebným naší spolupráce. Chce se s námi podělit o radost ze záchrany mnohých. Chce, abychom se podíleli i na radosti těchto zachráněných.

Bratři a sestry, stojíme nad Boží dobrotou a moudrostí a jistě zakoušíme pocit štěstí, radosti a vděčnosti za to, že nás Pán zve, abychom s ním spolupracovali na díle, jehož cílem je nepředstavitelná radost, kterou Písmo popisuje, řekli bychom až lakonicky: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a na lidskou mysl nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují!“ A to všecko přesto, že jsme lidé ubozí a hříšní.