Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.3.2013 - 4. neděle postní

10. 3. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Joz 5,9a.10-12, Žalm: Zl 34, 2. čtení: 2Kor 5,17-21, Evangelium: Lk 15,1-3.11-32
 
Drazí přátelé
Dnešní liturgie nás vyzývá k radosti. Dnešní nedělní evangelium bychom mohli nazvat Radost z návratu. Toto evangelium jsme mnohokrát slyšeli a vždycky nás znovu upoutá, okouzlí a naplní radostí. Je to jedno z nejkrásnějších podobenství, které Pán Ježíš lidem pověděl. Když se nad tímto podobenstvím zamyslíme, vidíme, že je tady řeč o mě, o tobě, o každém z nás. Každý z nás má za sebou své útěky od Boha, od Božích přikázání, od Boží lásky. Každá naše cesta ke zpovědnici je vlastně takovým návratem marnotratného syna do otcovského domu. A tak můžeme říci, že každá naše cesta do kostela, naše společné shromáždění je takovým návratem ze světa k Otci. Návratem kajícím. Na začátku bohoslužby je vždy pohled na sebe. To máme skutečně jít do sebe: „Otče, hřešil jsem“ v tu chvíli se má naše svědomí probudit, uvědomit si své hříchy. Má to být návrat radostný, šťastný. Tedy také my, marnotratní synové jsem vždy znovu osloveni otcovským slovem Božím. Vždy znovu jsem zváni k hostině, kterou otcovská láska káže připravit. „Vezměte a jezte … blahoslavení, kteří jsou pozváni k hostině Beránkově.“
Tak tedy jedná Bůh s námi. Ptejme se sebe, jak jednáme s marnotratným bližním? Otec mohl svému synu pěkně vyčinit: „Tak vidíš, to máš z toho, že jsi mně neposlechl, žes utekl z domu. Dobře ti tak.“ Ale otec jen otevírá náruč. Dělám to také tak vůči svým dětem, vůči bratrovi, vůči svým bližním? Naučilo mně už toto podobenství, že vítat tvrdě provinilce není nejlepší způsob ani výchovy ani pomoci? Otec taky mohl dát najevo, že se na syna zlobí, mohl být uražený, nechtít ho znát. Ale on se nezlobil ani nehrál uraženého a tím si jej zcela získal. Dělám to já také vůči svým dětem, vůči svým bližním, když mi něco vyvedou? Otec mohl trvat na právu a spravedlnosti: „Svůj díl sis přece vybral, nemáš tu co pohledávat, nic ti nejsem povinen.“ Mohl, ale netrval, dal přednost lásce před spravedlností.
A je tu ještě starší syn. Ten otce nechápe, nedovede uznat, nedovede pochopit, že lze jednat ještě lépe, než jen spravedlivě. Jaká je tady příčina? Tento syn se od otce nikdy nevzdálil, nechápe otcovu velikost. Rozumíš tomu? Když ti někdo ublížil, není z toho katastrofa, ale nakonec radost, zachováš-li se jako otec z podobenství. Je to pro tebe příležitost, abys mohl prověřit svou lásku.
A je to také příležitost pro provinilce, aby tvou lásku poznal. Mám zde příležitost se zamyslet, jestli nepohlížím na své bližní – hříšníky, jako ten syn, který se neprovinil? Jak soudím o hříšnících? Snad o těch, nad kterými se mám pohoršovat a odvrátit se od nich nebo jako o těch, kterým mám s neumdlévající laskavostí pomáhat, aby trefili k Otci a aby se s ním smířili?
Kristus nás dnes vede jako zástup marnotratných synů k Otci. Kéž zažijeme opravdovou radost při velikonoční svaté zpovědi. Kéž dnes uslyšíme z evangelia otcovské oslovení Boží! Kéž se opravdu radujeme ve svátostné hostině v tomto domě nebeského Otce!