11.8.2013 - 19. neděle v mezidobí
17. 8. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Mdr 18,6-9, Žalm: Zl 33(32), 2. čtení: Zd 11,1-2.8-19, Evangelium: Lk 12,32-48
Drazí přátelé
Můžeme říci, dnešní texty Božího slova jsou plné očekávání. Tato myšlenka se objevuje ve všech třech čteních. Kniha Moudrosti v prvním čtení volá: „Tvůj lid očekává záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel.“ Svatý Pavel v listu Židům volá: „Víra je podstata toho, v co doufáme. Je přesvědčením o věcech, které nevidíme.“ A dále připomíná celou historii Starého zákona, lidí, kteří žili z víry a očekávání. A konečně evangelista Lukáš uvádí slova Kristova: „Vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána.“
Po roce 1989 byl i celý náš národ plný očekávání, jak bude vypadat naše nová demokracie. Církev očekávala rozkvět křesťanství, když už pominula nepřízeň a pronásledování totalitního režimu. I dnes lidé čekají na nové politické garnitury, zda se konečně podaří naplnit sliby poctivější a spravedlivější společnosti. Očekávání obnovy vzájemných vztahů se promítá i do života našich rodin a manželství. Realita skutečného života nás však často přesvědčuje o selhávající snaze po naplnění všech našich očekávání. A přece se člověk nevzdává, protože jak se říká v přísloví: „Naděje umírá poslední.“
Zkusme se ptát, kde vlastně vězí tajemství naplnění všech našich očekávání? Život, ke kterému nás vybízí Pán, je možno znázornit přirovnáním z přírody. Jako strom potřebuje zdravé kořeny a z nich pak vyrůstá zdravá koruna, která přináší hojné ovoce. Tak je možné obrazně říci, že v oblasti života s Bohem kořeny představují víru a koruna bohatou tradici, která se rozvinula během staletí do nádherné velikosti. Když jsou však kořeny slabé nebo odumřelé, hrozí koruně usychání nebo i pád. Vzpomeňme si na tragickou nehodu, která se stala nedávno ve Zlíně, kde se zřítil nečekaně strom u frekventované zastávky městské hromadné dopravy a smrtelně zranil dva žáky základní školy. Důvodem byly zcela uhnilé kořeny.
Církev zapustila během staletí hluboké kořeny v životě mnoha národů a koruna tradice přinesla přebohaté ovoce v různých směrech – v umění, sochařství, malířství, architektuře, hudbě, v péči o nemocné, ve školství. Snažíme se dál tuto korunu tradice udržovat a rozvíjet, ale na prvním místě by měla být spíše víra čili kořeny církve.
Co tvoří kořeny církve? Předně je to pěstování a obnovování vztahů, které je možno shrnout do dvou rovin. Za prve: Vztah k Bohu – a to je modlitba. Aby svátosti mohli působit, nutně ji potřebují. Modlitba přece představuje dýchání duše, kdežto svátosti nepřijímáme každý den.
Neméně důležitá je i druhá vztahová rovina mezilidských vztahů. Je snadnější pořádat různé akce, jednu za druhou. Ale věrnost našeho života vyrůstá z kořenů a těmi je pěstování a prohlubování víry. Platí to nejen pro osoby duchovní, ale je to závazné pro každého křesťana. Kéž nám Pán dá světlo ducha k pochopení a přijetí jeho volání.
