Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.1.2013 Křtu Páně

13. 1. 2013

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 40,1-5.9-11, Žalm: Zl 104, 2. čtení: Tit 2,11-14;3,4-7, Evangelium: Lk 3,15-16.21-22

 

Drazí přátelé

 

Lidé od počátku svých dějin se těšili na příchod Vykupitele. O Vánocích jsme si připomněli jeho příchod. I dnes si znova připomeneme jeho příchod, dnešní slavnostní zpěvy nám přinášejí radost z jeho narození.

Položme si dnes otázku: Vážíme si svého Vykupitele? Slovo Boží, které nám dnes církev předkládá v prvním čtení je z proroka Izaiáše o Hospodinově služebníku. A není divu, vždyť dnes právě slavíme den, kdy Kristus při křtu v Jordáně přijímá na sebe toto poslání. Dnes je tedy den, kdy po prve veřejně vystupuje a začíná plnit své poslání.

Služebník Hospodinův – jaký bude? ptal se po staletí vyvolený národ. On znal přece ze Starého Zákona spoustu Božích služebníků. Můžeme si zde připomenout třeba Mojžíše, krále Davida, Izaiáše i neoblíbeného Nabuchodonosora anebo krále Kýra. Ale jaký bude ten, tak toužebně očekávaný Mesiáš? Kterému se z nich bude podobat? Bude přísný jako Mojžíš a nebo tvrdý jako Kýros? Právě ten úryvek knihy proroka Izaiáše jim byl nadějnou odpovědí na všecky jejich nedočkavé otázky. Mesiáš, ke kterému tato místa vždy vztahovala židovské i křesťanské tradice, bude vystupovat jako učitel a zákonodárce, podstoupí mnoho námahy a utrpení na nakonec padne jako výkupná oběť za hříchy svých bližních. Jaká to musela být radost očekávat takového Vykupitele. Toho, který pochopí naše slabosti a vezme je na sebe. Vždyť koho člověk nejvíce potřebuje, než toho, kdo ho pochopí, kdo jím nepohrdne, kdo na sebe vezme jeho problémy a starosti a pomůže mu je nést. Ale oč větší by měla být naše radost, kteří jsme se s tímto Vykupitelem setkali, my, kteří ho známe, kteří jsme očima apoštolů viděli a z jejich úst jsme slyšeli, jak tiše a klidně všem vyprávěl o lásce nebeského Otce. Máme před očima co to znamená „Nalomenou třtinu nedolomím, doutnající knot neuhasím“ nebo když odpouští kající hříšnici, odpouští a jde k celníkovi Zacheovi a odpouští i samému lotru na kříži. Každému dává novou příležitost růst a rozhořet se.

Když se také podíváme na dějiny církve – ujistil ji: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce časů.“ Můžeme si doslova sáhnout na to: Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. To je tedy ten Boží služebník, jehož křest dnes slavíme. On je zde mezi námi a čeká na nás. Za chvíli se za nás bude znova na oltáři obětovat, abychom mohli přijít k svému Otci. Izaiáš píše: „Na jeho nauku čekají daleké kraje.“ Můžeme se ptát sami sebe, platí to také o nás? Skutečně čekáme na jeho nauku, nebo jej mnohdy necháváme bez povšimnutí? Nestává se, že místo, abychom čekali my, necháváme čekat jeho? To by si od nás jistě nezasloužil.

Bratři a sestry, proto dnes obnovme svůj vztah k němu. A připomeňme si zároveň, že i my máme být Božími služebníky podle jeho vzoru.