Jdi na obsah Jdi na menu
 


16.6.2013 - 11. neděle v mezidobí

16. 6. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: 2Sam 12,7-10.13, Žalm: Zl 32(31), 2. čtení: Gal 2,16.19-21, Evangelium: Lk 7,36-8,3
 
Drazí přátelé
Dnes se zamyslíme nad Božím milosrdenstvím a odpuštěním. Už ve Starém Zákoně se připomíná, že Bůh je milosrdný a plný slitování. Tedy to, co nám Bůh zjevil, to potvrdil Boží Syn, Ježíš. Dnešní evangelium je právě skvělou ukázkou Boží lásky a milosrdenství, které je prokazováno člověku, který koná pokání.
Pravdu o Bohu spravedlivém a milosrdném má lidstvo hluboko zapsáno ve svém vědomí. Dokonce o tom vypovídají i literárním díla a pohádky. Vypovídají také o tom, co už dávno vyslovil Izajáš: „Mé myšlení není myšlení vaše!“ Tedy můžeme říci, že na jedné straně člověk žije z Boží dobroty, ale na druhé ji mnohdy neprokazuje druhým, jako to dělá Bůh. Jedna taková pohádka vznikla na podobné téma, jako v je v dnešním evangeliu. Vypráví se tam o jednom poustevníkovi, který žil v lese v úplné samotě a tichu, trávil čas v hluboké modlitbě a anděl mu každý den nosil jídlo. Nedaleko od něho bydlel loupežník. Stalo se jednoho dne, že bylo potřeba zakročit. Ďábel se chtěl zmocnit duše nevinné dívky. Poustevník však odmítl pomoc, protože se musel modlit. Za to loupežník šel bez váhání a pomohl. Ten čin loupežníka současně přivedl k obrácení a k pokání. Tak se stalo, že anděl přinesl pokrm i jemu. Poustevníka to velmi rozzlobilo. Jak to přijde, že ten loupežník má dostávat totéž co on, svatý muž. A odmítl svůj postoj změnit. Tak se stalo, loupežník se dostal do nebe, ale poustevník ne.
 Když o tom přemýšlíme, nabýváme dojmu, jako by ten autor pohádky čerpal z dnešního evangelia. Je však také pravdou, že Duch Svatý inspiruje vnímavé duše, aby Boží moudrost dokázaly vyjádřit i tímto způsobem. Nás by měla vyprovokovat jiná skutečnost. Přece už po celé generace se tento úryvek evangelia čte, a přesto – kolik je mezi námi těch spravedlivých, kteří by se nezahodili s nějakým bývalým alkoholikem nebo zlodějem? Takovým lidem chybí pochopení Ježíše a jeho lásky.
Farizej, o kterém mluví evangelium, byl opravdu slušný a korektní člověk, který ve svém životě neprovedl nikdy nic špatného. A protože zdánlivě nepotřeboval odpuštění, nezakusil radost z jeho lásky. Komu se málo odpouští, ten málo miluje. Tady je potřeba si uvědomit, že kdo nepotřebuje odpuštění, ten není schopen mít soucit s chybujícím člověkem a nedokáže odpustit, protože ho nemiluje. Pro samé hříchy nevidí ani člověka, jeho duši naplněnou lítostí a toužící po odpuštění a lásce.
Ještě horší však může být, že takoví lidé nemají tušení o Bohu a jeho myšlení, o nepochopitelném Božím milosrdenství a jeho dobrotě. I když je Bůh spravedlivý, on sám z lásky k nám utrpením svého Syna vyvažuje naše hříchy a to je dar milosti. Svatý Pavel napsal: „Nepohrdám Boží milostí!“
Zamysleme se na chvíli, jak je to s námi.