18.5.2013 - vigilie Seslání Ducha svatého
31. 5. 2013
Úvodní slovo k večeru Noc bdění
Drazí přátelé
Všechny vás srdečně vítám a mám velikou radost, že chcete prožívat to, co prožívali apoštolové s Pannou Marií.
Nejdříve si přečtěme, co nám k tomu říká sv. Pavel v listě Římanům. Ptá se, co působí Duch svatý v lidech, kteří se od něho nechají vést: Řím. 8,8-17 …
Dnešní slavnost má být pro nás velkou radostí. Má se na nás naplnit Kristův slib: „nenechám vás sirotky“ Kristus přichází, aby nás obydlil svým Duchem síly a moudrosti, Duchem radosti a důvěry. Přichází, aby se nám zjevil, … Přichází a naše srdce se má dnes naplnit tou radostí, kterou nám nikdo nemůže vzít.
Je potřeba se na chvíli zastavit, soustředit a otevřít, přijmout Ducha Božího dětství, který by v nás volal: „Otče náš, já v tebe věřím. Otče, já v tebe skládám svou naději a důvěru.“ A slyšíme též Otcovu odpověď, s kterou se k nám sklání: „Ty jsi můj milovaný syn – dcera, v tobě jsem našel zalíbení!“
Dnes nám s novou jistotou říká, to hlavní na světě není hmota, nýbrž duch, energie je pravá a stálá podoba jsoucna. Hmota je jen měnlivé nestálé víření sil a vztahů. A tvůrčí pra-energie, stvořitelská síla, ze které se rodí hmota – my jsme zvyklí té inteligentní Energii říkat Bůh, to je moudrost, rozum, rada, síla a umění, ale především je to Láska.
Tak jako Bůh sestoupil na Marii a dal vzniknout Tělu, tak dnes nabízí totéž nám. Všem nám co je na světě. I skrze nás, dnešní lidi se chce stát Boží láska, lidskou skutečností v této době, v této společnosti, v tomto prostředí. Jen uvažme, nevíme sice kolik lidí dnes přijímá, jako Maria, Ducha Božího. Nevíme přesně, kde všude na světě a v kom je právě Duch Boží při díle lásky a vykoupení. Ale víme, že působí v mnohých, nejen v křesťanech, kněžích, biskupech, laicích, ale i v mnohých mimo církev, v mnohých jinověrcích, v mnohých nevěřících, ve všech, kdo Boží lásce neodporují.
Duch Boží je i v našem světě, to je přece útěšná zvěst! Budí odpor ke zlu, odpor k podlosti. Inspiruje hnutí milosrdenství a lásky. Vlévá nové ideje, nové myšlenky a plány k pokračování stvořitelského díla ve světě. Mnohokrát jsme jej už viděli v umělcích především, ale také v mladém chlapci, plném rozpačitosti, který přesto má skálopevnou jistotu: Budu knězem! Nebo v člověku, který se dozví, že zhoubný nádor v něm začal své dílo a mužně se připravuje na věčnost, aniž by slovem znepokojil rodinu a přátelé. Nebo také v člověku, který bez váhání nasadí život pro jiné, a také v události, která jako blesk změní běh věci k dobrému. Může to být i v člověku, který se vydal na cestu ke zpovědnici.
Duch Boží je u díla a nepřestává působit ani dnes, to je v dnešní radostná zvěst. Někdy to působí jen vnitřně, hluboko pod povrchem, neviditelné a nepostižitelné se stane zjevným a propukne navenek jako ohňostroj. Otřese dějinami nebo jednotlivcem, jehož se to týká. Ale to bývá jednou za život, jako tomu bylo u apoštolů. Jinak vane Duch Boží neustále, ale jako jemný vánek. Vane kam chce, sotva postižitelně, a přece je životodárný přece vždy působící, přece mocný. Láme odpor, odstraňuje překážky, zasypává příkopy, bourá přehrady. Otevřeme se tomuto Duchu synovství Božího já i ty. Stanu se též synem Božím – dcerou Boží? To je nejzákladnější otázka naší existence! Chtějme to, prosme o to; řekněme své Fiat – Staň se, jako to řekla Maria!
Přejí vám radostné prožití milostí Ducha svatého.
