2.3.2013 - předvečer 3. neděle postní
10. 3. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Ex 3,1-8a.13-15, Žalm: Zl 103(102), 2. čtení: 1Kor 10,1-6.10-12, Evangelium: Lk 13,1-9
Drazí přátelé
Dnešní evangelium nám přináší poněkud neobvyklou výzvy k pokání. Židé se dívali na každé neštěstí, které potkalo druhého člověka, jako na trest za jeho velké hříchy. Ale Pán Ježíš s tímto názorem nesouhlasí. Poukazuje na dva případy neštěstí, o kterém se tehdy mluvilo: masakr 18 Galilejců a zřícení věže Siloe. Obě neštěstí nepostihla dotyčné jako trest za hříchy. Ježíš zde vlastně ani nepodává nějaký hlubší rozbor těchto katastrof. Spíše zdůrazňuje, že všechny tyto události mají pro nás sloužit jako znamení, mají vést k zamyšleni, k pokání.
Denní tisk přináší velmi často zprávy o katastrofách leteckých, silničních, železničních, o živelních pohromách. Zdá se, jako by všech těchto nešťastných událostí bylo více, než jindy. Proč? Ani dnes by zřejmě Ježíš nedal odpověď na tuto otázku. Spíše by asi řekl: „Zamyslete se, vždyť v každém takovém neštěstí se může ocitnout každý z vás. Jste připravení?“
Dnešní křesťan si málo uvědomuje význam pokání. Proto jistě neuškodí si vysvětlit jeho podstatu. V řeckém originále Nového zákona bychom našli podstatné jméno Metanoia a sloveso od něho odvozené Metanoin. Význam těchto výrazů je v řečtině naprosto jasný, změna způsobů myšlení, změna životního zaměření, obrácení. To, že k pokání vyzývají starozákonní proroci nás nepřekvapuje. Vystupují často velmi ostře a neústupně, když vyžadují na národu změnu života. Ale Dobrý Pastýř – Ježíš, který hlásá především lásku? Špatně bychom chápali Nový zákon, kdybychom z něho chtěli odstranit pokání jako něco nepatřičného, vždyť tento výraz v originále Nového zákona bychom mohli najít v různých obměnách celkem šedesát sedmkrát. A není pro nás podstatný ani tak počet těchto výrazů, jako spíše okolnosti, při nichž je použit.
Hned na počátku evangelijní zvěsti zní volání Janovo: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království …“ Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení! Někdo může namítnout: „To byl přece Jan, prorok přechodu Starého a Nového zákona.“ Ovšem tento Jan ukázal na Ježíše jako na Beránka, který vzal na sebe hříchy světa. A jak znějí první slova tohoto Beránka? „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Ježíš působí mezi zástupy. Ano, mluví většinou o lásce Boží k nám, ale když rozesílá apoštoly, oni vycházejí a s jeho pověřením všude hlásají, že je třeba se obrátit.
Když triumfoval svým zmrtvýchvstáním a poprvé se ukazuje svým apoštolům, co jim říká? Dechl na ně a řekl jim? „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny, komu je zadržíte, jsou zadrženy.“ To je tedy dar Zmrtvýchvstalého církvi – svátost pokání, smíření. A když bylo večeřadlo naplněno Duchem svatým v den Letnic, kdy se poprvé církev veřejně otevírá celému světu v osobě Petrově, znějí slova viditelné hlavy církve všem shromážděným: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy.“ Otevřeme-li poslední knihu Nového zákona ‚Zjevení svatého Jana‘ máme na jejím počátku ve 2. a 3. kapitole listy sedmi představeným církevních obcí v Malé Asii. Z těchto sedmi jsou jen dva pochvalné. V ostatních se ozývají neustálé výzvy „Obrať se. Mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výšky jsi spadl, vejdi do sebe a jednej zase jako dřív.“
Tento krátký namátkový průřez Novým zákonem nám dokumentuje, jak důležité a základní je pro křesťana skutečnost pokání. Ovšem je třeba si uvědomit ještě další základní skutečnost – mluvíme-li o pokání, o obrácení, o změně smýšlení, nejde jen o to nedělat nic zlého, ale zároveň i o činění dobra. To nám zdůrazňuje druhá část dnešního evangelia – podobenství o fíkovníku. Vlastníkem je Bůh – Otec, sadařem Bůh – Syn, fíkovníkem v původním významu podobenství Izrael, ovšem v přeneseném významu každý z nás. Vlastník si nestěžuje na špatné ovoce, on hledá dobré ovoce. Kristus tímto podobenstvím žádá po každém z nás obrácení od neplodnosti duše. Známe to z jiného Kristova podobenství: „Já jsem vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce odřezává a každou, která nese ovoce čistí, aby nesla ovoce ještě více.“ To je tedy smysl obrácení, změny smýšlení, očištění – abych nesl více ovoce. Toho si byli vědomi především světci. Svatý farář arský Jan M. Vianney měl ve zvyku při loučení říkat každému „modlete se, prosím, za mé obrácení“. Přeháněl tento světec? Copak činil malé pokání, když v posledních letech svého života spal jen 2 – 3 hodiny denně a jedl několik studených brambor? To přece činil dostatečné pokání v naší představě o této ctnosti. My z dnešního evangelia víme, že pokání je o hodně víc. Nejen nečinit zlo, nejen měnit smýšlení směrem k nejvyššímu Dobru, ale také přinášet patřičné ovoce, stále lepší a hodnotnější. O to tedy šlo světci z Arzu, když každého prosil o své obrácení.
Na závěr nám nezbývá nic jiného, než jen zopakovat výzvu svatého Jana Křtitele: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království. Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení.
