21.4.2013 - 4. neděle velikonoční
20. 4. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sk 13,14.43-52, Žalm: Zl 100(99), 2. čtení: Zj 7,9.14b-17, Evangelium: Jan 10,27-30
Drazí přátelé
Dnešní věda je ve zkoumání vnitřních pochodů v člověku neuvěřitelně daleko. Celý člověk je tak důkladně otestován, rozčleněn a rozpitván, že je to úžasné. Psychologie je schopna odkrýt v nás ta nejtajnější přání, objevit naše utkvělé myšlenky. Detektor lži nás může usvědčit z každé větší nepravdy. Různé testy prověří náš charakter, naše vlastnosti, naší rychlost na různé popudy. Existují maličké magnetofony, velmi malé přijímačky, kterými je možné sledovat hovor a tak dále. Je to známka naší doby, známka pokročilé techniky, která se soustředila na člověka. Hodně jsme zapomněli na staré znázornění Božího oka, které sleduje naše počínání, teď máme pro něj jen soucitný úsměv. Nebo na Dobrého pastýře, který tvrdí, že zná své ovečky. Ale spíše se zdá, že to Boží oko a Dobrý pastýř je víc přijatelný a pochopitelný, než moderní chladné aparáty.
My si s tím obrazem dobrého pastýře nedovedeme nějak poradit. Je to obraz myšlenkově velmi vzdálený životu, který vedeme a také ztratil mnoho z přitažlivosti, protože ho naše fantazie nedovede zpřítomnit. Tehdy se každý večer stádo zahánělo do pevně ohrazených míst, kde byla zvířata bezpečná před nebezpečím noci. Ohrada měla dveře a pastýř musel vejít dovnitř napřed a potom na ovce volal a ony znaly jeho hlas a šly za ním. Kdežto zloději a lupiči neužívali dveří, ovce by za nimi nešly, protože neznaly jejich hlasy. Oni chodili do ovčince tajně přes zeď a kradli ovce. Co tohle všechno nám říká, kteří jsme si zvykli na docela jiný život, na docela jiné představy?
Měli bychom se vážně ptát, co chtěl Ježíš tímto evangeliem povědět. Žijeme vedle sebe a jistě jeden na druhého působíme buď dobře nebo špatně. Možná, že tím chce Ježíš povědět něco, nač velmi často zapomínáme. Přirovnává nás k ovečkám. Všichni mu patříme, a když na sebe špatně působíme, tak ovečky krademe. Nikdo přece nesmí svádět ke zlu, pokoušet a dávat špatný příklad. Oko Boží nás skutečně vidí, Dobrý pastýř dává pozor nad každým z nás. Je to výstraha na jedné straně a nesmírná útěcha na straně druhé. Patříme Bohu a on si nás hlídá.
Pro nás, kteří jsme štváni časem a starostmi, pro nás, kteří se cítíme často sami a opuštěni, nemocní a trpící, pro nás, kteří pouze hledáme únik před blížícím se stářím, kteří jsme nejrafinovanějšími vymoženostmi doby vyhladovělí po hodnotách, které jen tušíme a tak právě pro nás všechny byl psán tento úryvek. Pán Ježíš říká: „Vy jste mi byli dáni a vaše jména jsou napsána v knize života. Já jsem za vás dal svůj život, víc jsem dát nemohl. Proto jste moji.“
Někdy máme možná dojem, jakoby křesťanství patřilo k dávným a minulým epochám a že už mu budoucnost vůbec nepatří. Ale ono se zatím ještě plně nerozvinulo. Nezavírejme oči před skutečnostmi, které se nedají oddiskutovat. Je tendence nepokládat člověka za víc, než za část, než za číslo, za sílu. A co potřebujeme my? Lásku, velkou chápající lásku! Nechceme automaty, chceme srdce. Jen v lásce umíme obojí důstojně unést. Potřebujeme lásku, která jde tak daleko, že se obětuje. Toto je cesta k Dobrému pastýři, k jeho kříži, k jeho smírné smrti. Ale v něm a v životě s ním už nejsme ztraceni, už nejsme sami. S ním ztratí život své ostré rysy ztratí tragiku a tíži. Dovedeme unést jak radost, tak i bolest a klidně směřujeme k životu bez konce. Tohle jsou všechno velké myšlenky, nesmírné hodnoty a když se nad nimi zamyslíme, zaplaví naše srdce vděčnost. Potom nám nebude nijak vadit Bůh, který sleduje naše životy, protože to dělá s láskou, která je znova a znova ochotna pomáhat. Nebudeme také nad ničím smutni, protože nejsme ani na vteřinu sami. A nebudeme v tom vidět zásah a ohrožování našeho života a naší svobody. Naopak, budeme mu děkovat za jeho blízkost, která je plná světla a radosti a my potřebujeme obojí.
Opravdu je dobré toto vědět. Alespoň chvíli budeme cítit oblažující radost z lásky, která se nabízí nezištně a dokonale. Budeme se těšit, ze svobody dětí Božích, které ji dovedou využít k dobru. Budeme děkovat za štěstí, které nemá příliš mnoho stínů, protože světlo Boží lásky je silné. Budeme žít v naději na život, který nám Pán přislíbil, až přejde podoba tohoto času.
