Jdi na obsah Jdi na menu
 


24.6.2013 - Slavnost sv. Jana Křtitele

25. 6. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 49,1-6, Žalm: Zl 139, 2. čtení: Sk 13,22-26, Evangelium: Lk 1,57-66.80
 
Drazí přátelé
Jan Křtitel, jehož narozeniny dnes slavíme, nepatří mezi ty líbezné postavy světců, obklopené růžičkami a liliemi, jak si v nich libovali lidé v devatenáctém století. Na tomto muži je všechno jaksi drsné a chlapské. Jeho řeč je lapidární, strohá, jeho požadavky jsou radikální. On si je vědom, že byl poslán od Boha, že je prorokem Božím. Je si plně vědom, že má splnit úkol hlasatele přicházejícího Vykupitele.
Jaký je rozdíl mezi koncem a začátkem jeho života. Jak podivuhodný, jak slibný byl čas jeho narození! Jak si všichni říkali: „Co asi bude z tohoto dítěte, vždyť ruka Páně je s ním. Jak ten chlapec roste a jeho duch sílí?“
Výmluvné je jeho jméno Jan. Znamená: „Bůh je milostivý, dobrotivý.“ Ale nejednou bylo v životě Janově těžké, aby v tu dobrotivost Boží věřil. Jako dnes i my, tak i on byl obklopen tolikerou zlobou, tolika zlými lidmi. Jako my, tak i on se musel znova a znova učit důvěřovat v dobrotu Boží, když se setkal s dobrým člověkem, když se setkal s Pánem Ježíšem. A vrchol Janova života? Je v poznání, že On, Ježíš musí růst, já se musím vytrácet. Ani své učedníky si neponechal – poslal je za Ježíšem. Do smrti vytrvale hlásá pokání, napravení a obrácení. Tohle Janovo učení nebylo nic snadného tenkrát a není to nic snadného ani dnes. Nejedná se jen o změnu vnějších zvyklostí. Jedná se o změnu smýšlení a na základě toho o napravení celého života. Jan tuhle kající nápravu smýšlení celý život hlásal a sám ji na konci života ve vězení znova bolestně prodělával, když musel přijmout Mesiáše jaký byl a opustit svou představu.
Jeden kněz vypravoval: „Když jsem byl malý, patřilo u nás každý rok k oslavám narozenin měření na futře dveří. Za účasti celé rodiny měřila maminka o kolik oslavenec od minulých narozenin povyrostl. A maminka vždy uměla přidat slova o jiném důležitém růstu. O růstu duševním, o růstu k lepšímu chování. Kéž by měli všichni tak dobrou matku“, končil kněz.
Ano, to je jádro Janovského obrácení. Jde o stálé napravování života, jde o vlastní vnitřní osobní růst stále k lepšímu. Obrácení se tady nemyslí nějaký zvrat, náraz obratem jednou pro vždy. Tak se dělá leda jen rozhodnutí k nápravě. Ale realizace toho rozhodnutí, odvykání zlozvykům, to trvá. Je to vlastně práce na celý život. Je to tedy stálé uskutečňování Janova životního programu, Ježíš musí růst a já se musím umenšovat, své sobectví potírat.
To je naučení Janova dnešního svátku, to je příklad jeho života.