24.8.2013 - předvečer 21. neděle v mezidobí
17. 9. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 66,18-21, Žalm: Zl 117(116), 2. čtení: Zd 12,5-7.11-13, Evangelium: Lk 13,22-30
Drazí přátelé
V našem kostele dnes slavíme slavnost patrona kostela sv. Bartoloměje. V Písmu svatém o něm říká apoštol sv. Jan: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Křestním jméném se nazýval Natanael, ale po Otci mu všichni říkali Bartoloměj – jeho otec se jmenoval Tolomajos a slovo Bar znamená Syn – tedy mu říkali syn Tolomajův – Bartoloměj. Tímto jménem ho také jmenují evangelisté Matouš, Marek i Lukáš. Jako mnozí jiní zbožní Židé, tak i Bartoloměj toužil po Mesiáši a modlil se, aby ho Bůh již poslal na svět.
Jednou k němu přišel jeho přítel Filip z Betsaidy, který se nedávno stal učedníkem Ježíšovým a zvěstoval mu radostnou zprávu, že nalezli Mesiáše – Ježíše, syna Josefa a Marie z Nazareta. Bartoloměje to z počátku zarazilo. Totiž Nazaret byl u horlivých Židů v nevážnosti. Všichni se domnívali, že z Nazareta Mesiáš nemůže vzejít. Ale Filip bez dlouhých diskusí a vysvětlování vzal Bartoloměje za ruku a řekl: „Pojď a uvidíš.“ Když Bartoloměj spatřil Ježíše, osvícen milostí Boží vyznal: „Mistře ty jsi Syn Boží, ty jsi král izraelský.“ Pán Ježíš o něm prohlásil: „Hle Izraelita, v kterém není lsti.“
Od té chvíle Bartoloměj zůstal u Krista a stal se jeho učedníkem. Byl povolán do sboru dvanácti apoštolů a všude Pána Ježíše doprovázel. V Písmu sv. u sv. Jana Evangelisty je ještě zmínka o Bartoloměji, že se účastnil rybolovu s Petrem, Tomášem, syny Zebedeovými a dalšími dvěma učedníky po zmrtvýchvstání Páně, kdy se jim Pán Ježíš zjevil. O dalších osudech a skutcích apoštola Bartoloměje není v Písmu svatém žádných zpráv. Je však jisté pouze to, že po seslání Ducha svatého nesl světlo víry Kristovy do vzdálených zemí na východě.
Podle svědectví nejstarších církevních dějepisců došel svatý Bartoloměj až do Indie, kde zanechal opis evangelia sv. Matouše. Později odcestoval do Velké Arménie. Podle věrohodného podání prý tam uzdravil nemocnou dívku tamějšího krále Polimea, který potom ochotně po uzdravení své dcery přijal s celým dvorem křesťanskou víru. Toto se však nelíbilo pohanským kněžím a ti způsobili, že bratr Astyages, zarytý pohan dal apoštola Bartoloměje uvěznit, krutě ho mučit a také dal z něho stáhnout kůži a potom ukřižovat hlavou dolů. Stalo se to v městě Širavanu na břehu kaspického jezera. Tak skončil svůj život věrný apoštol Kristův – opravdový apoštol ve kterém nebylo lsti. Na počátku šestého století východořímský císař Anastázius I. Dal jeho ostatky převést do města Dury v Mezopotámii. V roce 988 byly ostatky převezeny do Říma, kde byl pro ně postaven nádherný kostel na ostrově řeky Tibery. Několik částek kostí tohoto apoštola získal pro chrám svatého Víta v Praze sám Karel IV.
Svatý Bartoloměj byl vždy v Čechách hojně ctěn a oslavován a na jeho počest bylo postaveno mnoho chrámů. Znám je chrám sv. Bartoloměje v Plzni a samozřejmě zde u nás v Mladočově.
V jedné starobylé legendě se vypráví, že když byl vysvlečen z kůže, stále lidem kázal. Má tato legenda opravdu smysl? Sv. Bartoloměj kázal slovem i vlastním příkladem, že máme svléci ze sebe starého a obléci člověka nového, stvořeného podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Bartoloměj kázal, že věrný Kristův učedník má být schopen pro Boha všechno opustit, vzdát se všeho, co ho ke světu poutá, třeba by mu to bylo tak blízké jako vlastní kůže a život. Vždyť Pán Ježíš říká: „Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne není mne hoden … Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne není mne hoden …“
