Jdi na obsah Jdi na menu
 


25.11.2012 Slavnost Krista Krále

24. 11. 2012

Denní liturgie (Cyklus - B) 1. čtení: Zj 11,4-12 Žalm: Zl 144 2. čtení:

Evangelium: Lk 20,27-40

 

Drazí přátelé

 

Slavíme Slavnost Krista Krále: Ježíš je Král, ale jiný než jsou pozemští králové. Ti často nahánějí hrůzu, jsou příliš daleko od prostých lidí, jsou jaksi nedostupní a vzdálení. Ale Ježíš, náš Král, je jiný. My k němu můžeme kdykoliv přijít na audienci. Kdykoliv s ním můžeme mluvit o čemkoliv, bez překonání stráží, nepotřebujeme pomoc sekretářů. A on nám skutečně rozumí! On dobře chápe lidskou slabost, nedostatečnost. On to vlastně sám prožil na vlastní kůži.

On k nám přichází na oltář při každé mši svaté, proto se soustřeďujeme v té chvíli, proto klečíme. A to ne jako nějací otroci před nějakým despotou, ale jako tvorové, které stvořil z lásky. On nás nejen nekonečně převyšuje, ale také nekonečně miluje. Přichází k nám denně v naších bližních, dokonce je v našich nejubožejších, ve všech trpících a osamělých. V nich je on, přece nám to jasně řekl: „Co jste udělali jednomu z těchto mých bratří a sester, mně jste udělali.“ A tak buďme stejně pozorní k potřebám bližních, jako jsme pozorní při proměňování. Avšak při rozjímání o našem Králi nás někdy přece jen napadají smutné myšlenky. Ježíš je Králem nebe i země, je králem všech lidí, ale má ze všech králů, kteří kdy žili, nejvíce poddaných, kteří mu odmítají pokorně sloužit. Mnozí ho dokonce nepřijali za svého Pána. Jen se podívejte na naší zemi. Kolik je těch, kteří v něho opravdu uvěřili a podle své víry žijí? Možná se objeví na našem čele vrásky, když sami budeme zpytovat svědomí. Jak mu sloužíme, kolik má prostoru v našem životě, zda má první místo u nás vždy a všude a za všech okolností?

Často na něho zapomínáme v tom denním shonu a přitom, i když je Král, ale především náš přítel a bratr. Možná že by nám řekl to samé, co je napsáno o něm v časopise Poutník z roku 1957. Můžeme tam číst:

„Můj milý příteli! Musím Ti napsat, abys věděl, co pro mne znamenáš. Včera jsem tě pozoroval, jak rozmlouváš se svými přáteli. Celý den jsem tě čekal, kdy budeš rozmlouvat se mnou. Na sklonku dne, po západu slunce, jsem ti poslal osvěžující vánek a čekal jsem. Nepřišel jsi. Velmi mne to rmoutilo, ale neotřáslo mou láskou k tobě, protože jsem tvůj přítel. Když jsem tě minulé noci pozoroval spícího, rozlil jsem po tvé tváři měsíční světlo. Čekal jsem až do rána, abychom si spolu porozprávěli. Měl jsem pro tebe mnoho dárků. Ale když ses probudil, pospíchal jsi do práce. Moje slzy se mísily s kapkami deště. Kdybys mne chtěl jen vyslechnout, mám tě rád. Pokouším se ti to říci modrou oblohou, kobercem zelených trav, šepotem listí stromů, zářivými barvami květů. Horské potůčky hovoří o mé lásce k tobě, i ptáci o ní zpívají. Moje láska k tobě je hluboká, hlubší než moře a větší než tíseň tvého srdce. Ptej se mne! Předkládej mi prosby! Prosím, nezapomínej na mne! Mám ti toho tolik co povědět a chtěl bych se s tebou o tak mnoho rozdělit. Ale nechci se ti vnucovat. Rozhodni se sám. Daroval jsem ti svobodnou vůli a plně ji respektuji. Vyvolil jsem si tě, ale budu čekat, protože tě mám rád.

                 Tvůj přítel Ježíš“