25.8.2013 - Slavnost posvěcení chrámu
24. 9. 2013
Dnes konáme památku dne, kdy tento náš kostel byl posvěcen na příbytek Boží, na dům modlitby a oběti. Je to vážná památka a vzbuzuje vzácné vzpomínky. Kolik dobrodiní a milosti se zde dostalo lidem od toho dne posvěcení až po dnešní den. Chtěl bych vám dnes alespoň část těchto dobrodiní připomenout, abychom si tohoto chrámu Páně tím více vážili, rádi sem do něho chodili a o něj pečovali. Zcela oprávněně nazýváme tento kostel domem Božím a chrámem Páně. Vždyť je to místo, kde sám všemohoucí a věčný Bůh se blíží k člověku a ubohý člověk k Bohu svému Tvůrci a cíli. Je pravda, že Bůh je všude přítomen. Zde však je Syn Boží přítomen zcela zvláštním způsobem ve svatostánku, aby nám udílel audience, přijímal náš hold a naslouchal našim prosbám. Jak často uklidněni a posilněni odcházíme z tohoto posvátného místa. Místo Božího milosrdenství.
Jsou však ještě jiné vážné důvody, pro něž toto místo pokládáme za posvátné. Zamysleli jste se už někdy opravdově nad tím, co se děje při nejsvětější oběti mše svaté? Uvědomili jste si, že se zde nekrvavým způsobem zpřítomňuje Kristova krvavá oběť kalvárská. Že zde svatá krev neustále smývá viny světa a volá k Otci o smilování za živé i za mrtvé? Jak se zde hluboce sklání k nám sám Bohočlověk Ježíš Kristus! Až nepochopitelná je ta láska Páně k nám, že stále a stále přináší a nabízí se svému Otci v oběť za nás!
Je pravda, že svou smrtí na kříži zadostiučinil Majestátu Božímu, vykoupil nás, získal nám mnoho milostí. My si však z jeho vůle musíme toto ovoce jeho vykupitelského díla sami přivlastňovat.
K tomu účelu ustanovil sedm svátostí, můžeme si je připomenout: křest, biřmování, svátost pokání, svátost oltářní, svátost manželství, svátost kněžství a pomazání nemocných. Svěřil je své církvi a ona nám je většinou také zde v chrámě uděluje. A to je další důvod naší úcty a lásky ke kostelu. V každé svátosti sestupuje Bůh i se svou milostí do duše člověka. Uvažte jen, co se s touto duší děje při křtu, kdy je očištěna a vštípena – naroubována – na Krista, na kmen. Stává se jeho ratolestí – stává se dítětem Božím a tím i dědicem království Božího.
Ježíš sestupuje do lidské duše ve svátosti oltářní. Vždyť sám říká: „Kdo ji mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.“ Sestupuje při svátosti pokání, kdy dává člověku svatební roucho – milost posvěcující. A tak můžeme uvažovat i o dalších svátostech, udělovaných v tomto chrámu Páně, jak se v nich Bůh blíží k člověku.
V kostele se dále hlásá Slovo Boží – evangelium. Česky toto řecké slovo znamená Radostná zvěst. Sám Kristus Pán řekl: „Mnozí proroci i králové chtěli slyšet co vy slyšíte a neslyšeli.“ My si dnes svět a vůbec život bez blahodárného vlivu evangelia nedovedeme vůbec představit a nemůžeme být nikdy za něj dost vděčni. Pán Ježíš přikázal svým učedníkům: „Kažte evangelium všemu stvoření … Do kteréhokoliv města vejdete, řekněte: Přiblížilo se k vám Boží království.“
Naše dnešní obnovená liturgie žádá, aby se Písmo sv. četlo a vykládalo věřícím při každé bohoslužbě, při každém udílení svátostí, neboť Bůh se nám radostně blíží v evangeliu, jež se zde káže v chrámě.
Proto se i člověk v chrámě blíží k Bohu. Přichází sem se svými radostmi i starostmi. Přichází získat odpouštění a ozdravění rozbolavělé duše i těla. Blíží se zde k Bohu ve svých modlitbách, která jsou přece pozdvižením mysli k Bohu. Jistě mně všichni dáte za pravdu, že nejlépe a nejvroucněji se člověk pomodlí v kostele. Doma nebo v přírodě jsme stále rozptylováni, ale v kostele se naše srdce otvírá dokořán a naše modlitby se vznášejí jako vonný dým kadidla vzhůru k Bohu Otci i Synu i Duchu svatému. Jenom zde v chrámě můžeme vzdávat Bohu patřičný hold chvály, díků a smíru společnou účastí na slavení nejsvětější Eucharistie.
Toto všechno a mohlo by toho být ještě daleko více, chtěl jsem vám dnes v den památky posvěcení tohoto chrámu Páně připomenout. Kéž byste si svého chrámu Páně vážili jako vaši předkové, kteří ho s takovými oběťmi vybudovali a udržovali. Kéž i vy rádi toto posvátné místo navštěvujete, zdobíte a udržujete, aby i ti, kteří přijdou po vás, měli chrám, v němž by se mohli blížit k Bohu a Bůh k nim.