Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.5.2013 - Slavnost Nejsvětější Trojice

31. 5. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C) 1. čtení: Pr 8,22-31 Žalm: Zl 82. čtení: Rim 5,1-5 Evangelium: Jan 16,12-15
 
Drazí přátelé
Jsme tu dnes shromážděni, abychom oslavovali a obdivovali tajemství Nejsvětější Trojice. Obdivovat? Možná si říkáte, že vám to zní nějak neobvykle. Jistě, naše generace je už unavena množstvím obdivuhodných událostí, objevů. Už jsme se odnaučili divit se. Kdyby nebylo té unavenosti, museli bychom víc než se divit, užasli bychom při zamyšlení nad bohatstvím Božího života.
Vím, že je málo naděje, že se ve vás právě dnes probudí dítě, které se umí zastavit nad něčím neznámým a nepochopitelným, třeba nad mraveništěm, zapomenout na chvíli na celý svět a být je sama pozornost. Přesto vás zvu, pojďte dnes s pomocí Ducha svatého obdivovat tajemnou krásu Božího bytí v Nejsvětější Trojici. Nedělejme si naději, že to tajemství úplně pochopíme. To přijde, až budeme v nebi. Tam budeme skutečně objevovat a poznávat Boha tak, jak je.
Teď můžeme myslet jen v lidských, ne Božích představách. Ale protože dobře víme, že člověk je obrazem Božím, využijme toho, že jsme obrazem Božím a pokusme se zahlédnout v nás lidech něco z Božského originálu: My máme totiž také trojjedinost, máme schopnost bytí, máme schopnost poznání a máme schopnost lásky. Potom tedy z harmonie těchto tří složek vzniká akord, souladný celek lidského života:
Pouze to prvé, živé bytí – to má rostlina.
Bytí a schopnost poznávat – to má zvíře.
Bytí, poznání a lásku – to má člověk, obraz Boží.
Muzikanti i nemuzikanti vědí, že k libě znějícímu akordu, třeba tercii, musí tam být všechny tři tóny v pořádku. Tak je tomu i u člověka. Kde to skřípe, kde je rozvrat, tam vypadla některá složka tohoto akordu.
To první – bytí, to zavazuje vážit si života, netoužit po smrti, odmítat sebevraždu. Pohrdat životem svým i jiných je pohrdání Bohem, dárcem bytí.
Druhá složka – schopnost poznání a zvídavost plní lidské bytí těmi největšími dobrodružstvími, radostí z poznání dosud neznámého, radostí z objevů.
Třetí složka – schopnost lásky je nejmocnějším faktorem lidského života. Kdo jí pohrdá, kdo ji odmítá, odlidšťuje svou existenci a tím se vzdaluje i Bohu. Vždyť to nejsrozumitelnější, co kdy bylo o Bohu řečeno je, že Bůh je láska. Sám Pán Ježíš nám v evangeliu připomíná: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna …“ A připomeňme si také, že řekl ještě toto: „Podle toho pozná svět, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku.“ Rozumíš? Natolik jsi obrazem Božím, nakolik umíš milovat, nakolik jsi milý. Tak si zopakujme, co jsme nad tajemstvím Boží Trojice mohli vypozorovat:
Bůh, původce všeho je Bůh Otec a tvé bytí je dárek od něho.
Bůh, Slovo, Moudrost je Syn. Jeho dar je zjevení a poznání, radostná zvěst evangelia.
Bůh, zosobněná Láska je Duch svatý. Tvoje laskavá tvář je zrcadlem lásky Boží.
Mé bytí se tává Božím, jak rostu v poznávání, jak rostu v lásce. To je život, Svatá Trojice v člověku, to je Boží soulad, správný akord. Jak je to skutečně krásné. Je v pravdě spravedlivé, v pravdě se sluší, abychom za to všechno dnes Bohu s obdivnou radostí poděkovali.