28.4.2013 - 5. neděle velikonoční
28. 4. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sk 14,21b-27, Žalm: Zl 145(144), 2. čtení: Zj 21,1-5a, Evangelium: Jan 13,31-33a.34-35
Drazí přátelé
Dnes budeme mluvit v uvozovkách o značce dobré kvality. Každé zboží má svou značku, visačku nebo nálepku dobré kvality. Jsou známková vína, značkové destiláty, tovární značky, které odlišují kvalitu od braku.
Dnes můžeme říci, že také Kristus pro dobré křesťany určuje poznávací značku. Říká: „Podle toho pozná svět, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Podle této lásky se tedy má poznat, že se nejedná o žáky Platona, Mohameda nebo Mao Ce - Tunga, ale že jde o žáky Kristovy. A okolnost, že Kristus vyhlásil toto ustanovení po poslední večeři už cestou na smrt, že to lze tedy nazvat jeho testamentem, poslední vůli a činí to pro nás ustanovení ještě závažnější. Ježíš však nevyhlásil jen všeobecný pokyn k lásce: „I vy se milujte navzájem, jako jsem já miloval vás.“
Jeho učedníci, to jsme my, se mají milovat, jak miloval on. Jeho jednání je měřítkem pro nás. Jak to dělal on? Jak by to na mém místě udělal on? Měřítko, podobu Ježíšovy lásky, lze vyčíst z jeho života. A jeho život svědčí, že nemínil jen nějaký všeobecný pocit a pěkná slova, ale zcela konkrétní činy.
Této řeči na rozloučenou předcházel názorný obraz, co láskou k bližnímu myslí – umyl jim nohy. Udělal tím službu, kterou nechtěli dělat ani židovští otroci. Chtěl jim prostě zdůraznit, že láska se projevuje službou. Nebylo to gesto vysoké osobnosti, která příležitostně vyoře symbolickou brázdu pluhem na poli jako Josef II., aby se o tom mohly děti ve škole učit nebo jako symbolické umývání nohou v liturgii Zeleného čtvrtku, ale pak se pokračuje v tvrdém panování bez srdce a bez citu. My máme tedy milovat bližní a sloužit jim tak jako on. Život za ně dát. To udělal jen on, pán, to my normálně nemusíme. Ale vidět v každém z nich toho, za něhož Ježíš položil život, vidět v něm milované dítě Boží, stvořené a vykoupené pro nebe a podle toho s ním zacházet, to musíme, to máme dělat ze všech sil. Máme ve všem co děláme probudit k životu suché teoretické zásady katechismu, desatera, máme se stát praktickými křesťany. Praktický lékař je ten, kdo lékařské vědění uplatňuje v praxi k dobru nemocných. Praktický křesťan je ten, kdo náboženské vědění uplatňuje v praxi k dobru bližních.
Víra a zbožnost jen teoretická, ta neexistuje. Křesťanství se může realizovat a uskutečňovat jen na bližních. Na všech bez výjimky i na zcela dokonalých i zcela špatných. Kdo nemiluje bližního, nezná Boha, vždyť Bůh je láska, říká evangelista Jan. Položme si nakonec otázku, co udělala celá církev, cos udělal ty a co já s touto Ježíšovou závětí? Máme tuto značku kvality sloužící lásky k bližnímu? Jsme značkoví křesťané nebo brak? Nosíme rádi křížek na krku, chceme být značkovaní. Ale Kristus vyhlásil jinou poznávací značku svých učedníků: „Milujte své bližní, jako jsem já miloval vás …“, to je láskou, která slouží, která ráda slouží. To znamená přemoci v sobě panovačnost, přemoci své pyšné sebevědomí, že já mám ve všem pravdu, že já jsem vždycky ten dokonalejší, že umím lépe říkat Pane, Pane.
A tak pojďme s pokorou vstříc Pánu a prosme: Pane Ježíši, dej nám pochopení, jak krásné a prosté je být tvým učedníkem. Stačí se mít navzájem rádi, být ochoten vždy posloužit a pomoci. Dej nám dnes radost z tohoto poznání tvé závěti. Dej nám sílu a vytrvalost – my ti nabízíme svou ochotu a dobrou vůli.