Jdi na obsah Jdi na menu
 


29.3.2013 - Velký pátek

29. 3. 2013

 

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 52,13-53,12, Žalm: Zl 31(30), 2. čtení: Zid 4,14-16;5,7-9, Evangelium: Jan 18,1-19,42
 
Úvod do pašijí:
 
Drazí přátelé
Dříve než začneme číst pašije chtěl bych říci několik slov na úvod. Včera jsme byli s Pánem Ježíšem ve večeřadle a Getsemanech. Dnes náš chrám je Golgotou. Před náš duchovní zrak se staví kříž Kristův. Nejen náš chrám, ale celý dnešní svět je Golgotou, na níž lidstvo zabíjí a odmítá svého Boha. My jsme takovým malým hloučkem, který toto hrozné divadlo s ustrnutím sleduje a ptá se: „Jakou roli tu hraji já – jak se chovám k Ježíši?“ Z kříže na nás hledí zrak Kristův: „I tvůj hřích tesal tento kříž.“
A právě v našem zahanbení a vděčném pohledu na kříž je jádro dnešního dění. Kříž se nám stává znamením spásy. Když na něm Pán Ježíš naklonil hlavu a umřel, změnil se osud světa i osud náš! Kříž, nástroj smrti, se stává vítězným znamením. To je mystérium kříže! Při pašijích, při odhalování kříže máme z něj něco pro sebe pochopit. Čtením pašijí, zprávy o umučení Ježíšově si máme uvědomit, že Ježíš jde za nás na smrt.
 
 
(Recitace pašijí:) 
 
Doslov k pašijím:
 
Drazí přátelé
Vyslechli jsme pašije, ještě jsme v duchu pod křížem. Poselství ticha hovoří ke všem dohromady i ke každému zvlášť. Celé drama člověka máme před očima. Skrývá nám nejstarší otázky lidstva: kdo jsme, odkud kráčíme, kam jdeme, proč lidský život naplňuje nejenom radost, ale také nepochopitelné utrpení.
Odpověď na tyto otázky hledáme dnes stejně úporně a bolestně, jako naší předkové před dávnými staletími. Víme toho o světě kolem nás daleko více, jsme lépe vyzbrojeni, dokážeme se pomořit do hlubin atomu a zkoumat základní stavební kameny hmoty, otevíráme okna do hlubin atomu a pronikáme do propastí času i vzdáleností, které umíme změřit, ale které si nedovedeme představit. Vyznáme se sice v mnohém, ale žalostně málo toho víme sami o sobě.
Člověk je rozbitý, bytostně prázdný, je však plný zla všeho druhu. Je to paradox. Tolik toho víme, ale nevíme si rady s tím, co nazýváme slovem hřích. Člověk nedokáže zvládnout to nejzákladnější, to lidské: trpělivost, laskavost, dobrotu, toleranci, odpouštění, ale nezvládá svůj cit, velkomyslnost – jedním slovem nezvládá lásku.
Vidíme, že člověk sám v sobě nemá moc a sílu očistit své jednání a učinit ho dobrým. Člověk nutně potřebuje Vykoupení. „Beze mne nemůžete dělat nic“ říká Ježíš. Bez úkonu vykoupení, který pro nás Kristus podstoupil, nemůžeme dělat nic. Golgota, tam se vše rozhodlo. Tam začala nová cesta pro člověka. Golgota byla nejen místem vyvrcholení lidské nespravedlnosti a křivdy na nevinném, ale i místem, kde se konal Boží soud nad lidským hříchem. Všechen lidský hřích, který tak zkalil vztah mezi stvořením a Stvořitelem, byl na Golgotě souzen a odsouzen. Byl souzen právě na Božím Synu, který se stal člověkem, aby na sebe mohl vzít náš hřích. Tak se Pán Ježíš postavil na naše místo, tak daleko šel ve svém ponížení. Byla to cesta diktovaná láskou. Byla to Boží láska, která nalezla tento způsob naší záchrany a našeho vykoupení.
Rány Kristova těla, jimiž vytekla jeho krev, jsou pro nás znamením nového Božího otevření dveří. Bůh chce člověku pomoci, aby mohl žít nově, zdravě, bez hříchu v lásce a porozumění. Abychom se stali novými lidmi, musíme se Bohu vydat. Musíme se zříci starého hříšného člověka a nechat se proměnit Boží milostí. Je potřeba začít nový život podle Kristova příkladu. Mějme odvahu přijmout vykoupení a změnit se.