29.5.2013 - Slavnost Těla a krve Páně
4. 6. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: 1Kral 8,41-43, Žalm: Zl 117(116), 2. čtení: Gal 1,1-2.6-10, Evangelium: Lk 7,1-10
Drazí přátelé
V několika myšlenkách si dnes o slavnosti Těla a Krve Páně vyloupněme jádro této oslavy. Pán Ježíš řekl: „Kdo jí mne, bude žít ze mne.“ Tato slova jasně ukazují, že křesťan a církev jsou vytvářeni eucharistií. Abychom snadněji pochopili, připomeňme si zde slova jednoho ateistického filosofa, který řekl: „Člověk je to, co jí.“ Tím vlastně chtěl říci, že člověk je jen hmota a nic víc. Ovšem to, co říká, podstatně formuluje jedno křesťanské tajemství. Křesťan, díky eucharistii je opravdu to, co jí! Papež sv. Lev Veliký už dávno napsal: „Naše účast na Těle Kristově a jeho Krvi nesměřuje k ničemu jinému, než abychom se stali tím, co požíváme.“ Jestliže tedy věříme, že církev je mystické Tělo Kristovo, jestliže věříme, že každý křesťan roste k podobě Kristově, pak se také stává eucharistií.
Bratři a sestry, jak veliké tajemství dnes prožíváme. A co ještě všechno v sobě skrývá, nejsme schopni to během chvilky vyslovit, promeditovat. Poslechněme si slova francouzského katolického básníka Paula Claudela z jeho básně Drahocenná krev:
„Tato krev, kterou přijal od Marie, sálá žárem jejího srdce,
tato krev, kterou měl společnou s ní,
vlévá se nyní do nás ve světlém spánku svátostného opojení!
Nezdviháme v rukou jenom zlatý kalich!
Je to celá kalvárská oběť …!
Celé vykupitelské dílo je obráceno k nám
jako nakloněná váza, jako pět rajských řek …
Naše rty už okoušejí jiný život.“
tato krev, kterou měl společnou s ní,
vlévá se nyní do nás ve světlém spánku svátostného opojení!
Nezdviháme v rukou jenom zlatý kalich!
Je to celá kalvárská oběť …!
Celé vykupitelské dílo je obráceno k nám
jako nakloněná váza, jako pět rajských řek …
Naše rty už okoušejí jiný život.“
Kristovo tělo nám připomíná Pannu Marii, připomíná nám vzkříšení, tajemně do nás vstupuje nový život, nové stvoření. Jak veliké tajemství je zde skryto!
Abychom měli co největší užitek z jeho přijímání, musíme se naučit je přijímat nejen ústy, jak to často děláme. Svatý Řehoř Nyssanský nás učí, že se lišíme jako křesťané skutkem, slovem a myšlenkou. Nejdříve je myšlenka. Tedy musíme nejprve Krista přijmout myslí a srdcem. Tak, jako Panna Maria jej nejdříve počala ve svém srdci, a potom jej přijala svou myslí. Nejdříve musíme adorovat, prorozjímat, abychom byli proniknuti duchovně Kristem. Pak teprve bychom měli přijímat jeho tělo i svými ústy. Teprve tehdy bude mít veliký účinek. Budeme proniknuti jeho silou, budeme pociťovat, jak nás proměňuje. A to všechno se pak nutně projeví i v jednání navenek, tedy v našich skutcích.
Jaký je skutečný účinek eucharistie, být proniknut Bohem, to snad nejlépe vnímáme na postavách světců. Tam vidíme, co to je být proměňován Bohem, stávat se tím, co přijímám, co jím. Stávat se Božím člověkem.