Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.3.2013 - 3. neděle postní

3. 3. 2013

 


Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Ex 3,1-8a.13-15, 2. čtení: 1Kor 10,1-6.10-12, Evangelium: Lk 13,1-9
 
(Při příležitosti společného udílení svátosti pomazání nemocných.)
 
Drazí přátelé
Dnes budeme v našem kostele udílet svátost pomazání nemocných. Myslím, že bude na místě, abychom si zopakovali malou katechezi co jsou vlastně svátosti a abychom si hlavně uvědomili, co je svátost pomazání nemocných a jak je pro nás důležitá.
Nejdříve si tedy řekněme, co jsou vlastně svátosti. Z katechizmu víme, že svátosti jsou posvátné úkony, které ustanovil Pán Ježíš k našemu posvěcení. Ke každé svátosti náležejí tři věci:
1.      Musí být ustanoveny od Pána Ježíše.
2.      Musí to být posvátný úkon.
3.      Musí dávat milost posvěcující.
 
Svátostí je sedm: Křest, biřmování, svátost oltářní, svátost smíření s Bohem – pokání, pomazání nemocných, svěcení kněží a svátost manželství.
Svátost křtu, biřmování a svěcení kněží je možno přijmout jen jednou v životě. Tyto tři svátosti vtiskují do duše nezrušitelné znamení.
 
Křest: činí člověka katolickým křesťanem, dítětem Božím a odpouští dědičný hřích.
 
Biřmování: činí člověka bojovníkem Ježíše Krista a je od Ducha sv. posilňován ve víře, aby podle ní žil, ji šířil a vyznával ji.
 
Svěcení kněžstva: činí člověka knězem Kristovým – dostává moc sloužit mši svatou, udělovat svaté svátosti a světit.
 
O svátostech také říkáme, že jsou svátosti duchovně mrtvých a duchovně živých.
Svátosti duchovně mrtvých: Křest a svátost smíření s Bohem. Tyto svátosti udělují milost posvěcující těm, kteří ji do té doby neměli, a proto byli pro nebe mrtví.
Svátosti duchovně živých: Biřmování, svátost oltářní, pomazání nemocných, svěcení kněží a svátost manželství. Říkáme jim tedy svátosti živých, protože k jejich přijetí se vyžaduje, aby ten, kdo je přijímá byl v milosti posvěcující – neměl na duši žádný hřích.
 
A nyní o svátosti pomazání nemocných: Je to svátost, ve které nemocný dostává milost Boží ke spáse své duše a k prospěchu těla. Že Pán Ježíš ustanovil tuto svátost víme ze slov apoštola Jakuba: „Je-li někdo z vás nemocen, ať si zavolá kněze církve a ti ať se nad ním modlí a maží ho svatým olejem ve jménu Páně. Modlitba víry uzdraví nemocného. Pán mu ulehčí v bolestech a je-li v hříších, budou mu odpuštěny.“ Tuto svátost uděluje kněz posvěceným olivovým olejem. Uděluje se uděláním kříže olejem na čele a rukou nemocného a při tom se říká: „Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého.“ Odpověď přijímajícího: „Amen.“ Na jedné ruce: „Ať tě osvobodí od hříchů.“ Odp. „Amen.“ Na druhé ruce. „Ať tě zachrání a posilní.“ Odp. „Amen.“
 
Kdo může přijmout tuto svátost:
1.      Kdo je vážně nemocný.
2.      Ten, kdo se má podrobit vážné operaci – zákroku, po němž by mohla následovat těžká nemoc nebo smrt.
3.      Starší lidé po šedesáti letech života. Lidé, kterým ochabují síly, i když není vidět nějakou nebezpečnou nemoc. Tuto svátost mohou přijmout nemocní, když se jim přitížilo.
4.      I dětem je možné udělit tuto svátost, když jsou schopny chápat, že jim tato svátost může přinést posilu.
 
Nemělo by se nikdy odkládat přijetí této svátosti.
 
Jak se máme připravit na přijetí svátosti pomazání nemocných: Dobrou svatou zpovědí a přijetím svatého přijímání. Tato svátost působí odpuštění hříchů a časných trestů, rozmnožuje milost posvěcující, posiluje v utrpení, při pokušeních a ve smrtelných úzkostech. Často působí úlevu v nemoci a někdy vrací i tělesné zdraví, když to prospěje nemocnému. Mimořádně odpouští i těžké hříchy, když nemocný se už nemůže vyzpovídat, je nutné, pokud je to možné, aby vzbudil lítost nad svými hříchy.
Měl bych takovou malou radu: Je dobré mít u sebe, třeba v peněžence, malý lístek, že si přejí, například v případě nehody nebo kolapsu, kněze, aby mne vyzpovídal a udělil svátost pomazání nemocných. Vzorek lístku je vzadu na stolku.