Mladočov

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 60,1-6, Žalm: Zl 72, 2. čtení: Ef 3,2-3a.5-6, Evangelium: Mt 2,1-12

Drazí přátelé

Bůh se chce zjevit skrze nás. Patří to k základním lidských vlastnostem, že se člověk rád pochlubí svou prací, podepisuje se na to. Co udělal, dává si své objevy patentovat. Na díle mnoha geniálních malířů však podpis chybí. Říkají prý, že jejich podpisem je každý tah štětcem.

Bůh Stvořitel je také takový geniální umělec. Jeho dílo, náš vesmír, náš svět tu stojí ve své složitosti a tajuplnosti tak obrovitý, že člověku už nestačí představivost, aby si představil autora ještě většího, ještě tajůplnějšího Stvořitele. A tak se Bůh lidem zjevuje, aby ho mohli poznat, milovat, poslouchat. To Boží zjevení světu je předmětem dnešního svátku. Jak se Bůh zjevuje? Ne ve svých nadlidských rozměrech, ale tak, aby ho lidé mohli pochopit. Přichází do lidského světa jako dítě. Lidé reagují různě. Představitelem jedněch je Herodes. Herodesové neuvažují jinak, než mocensky. Bojí se Božích požadavků a přikázání, bojí se o svou moc, bojí se konkurence. Proto se polekají zjevení a ze strachu sahají k násilí. Násilím chtějí znemožnit Boží zjevení sobě i světu.

Druhou skupinou těch, kteří zklamali tváří v tvář zjevení Boha ve světě byli kupodivu židovští kněží a odborníci náboženské vědy. Znají sice odbornou literaturu, poslouží přesnou informací, ale pro sebe z toho nevyvodí žádné důsledky. Do Betléma nejdou. To jsou předchůdci těch, kteří křesťanství sice hlásají, ale podle něho nežijí.

Až třetí, mudrci a pastýři, nezklamou. Nejsou sice odborníky na židovské náboženské otázky, ale co uvidí, uslyší poznají, za tím jdou věrně.

Snad i my málo rozumíme poselství dnešního svátku. Náš svět , my křesťané my všichni jsme ve stejném nebezpečí, jako jeruzalémští kněží. Vykupitele známe, ale za ním nejdeme, podle něj nežijeme. Zjevení Páně není jen jedna událost kdysi v dějinách. Bůh se chce zjevovat stále skrze ty, kdo v něj uvěřili. Tou hvězdou pohanům máme být my. Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí váš život a velebí Boha. Tak nám tento úkol narýsoval Pán Ježíš.

Přišli za knězem snoubenci. Ženich katolík, ona bez vyznání. Chtějí se brát a ona se chce stát katoličkou. „Víte už něco o křesťanství?“ Ptá se ji kněz. „Pane faráři, já mám ráda tady Jirku a on je príma, a tak myslím, že i jeho náboženství je dobré. Ale jinak o náboženství nevím nic. Neměla jsem dosud příležitost.“ „A jak dlouho spolu chodíte“ ptá se kněz. „Dva roky.“ Jirka pochopil tu otázku jako výčitku a tak se bránil: „Víte, pane faráři, my jsme se několikrát pokoušeli mluvit o náboženství. Ale já jsem ji uměl povědět je takové věci, co znám z katechismu a to pro ní bylo nesrozumitelné. Já ji to neumím vysvětlit, aby tomu porozuměla.“

Jirka dovedl zjevit své dívce krásu křesťanství svým chováním, ale ne slovy, kterým by dnešní mladý člověk porozuměl. Bída dnešního světa je právě v tom, že většina dnešních křesťanů nedovede svou víru srozumitelně ukázat ani chováním, ani vysvětlením. My věřící máme odbornou náboženskou řeč, která je nezasvěcenému člověku nesrozumitelná. Jen si otevřete katechismus, kolik je tam slov a vět, které v běžném životě neuslyšíte. Když si ho vezme do ruky ten, který se od mala v této náboženské řeči neškolil, je mu naše učebnice nesrozumitelná. A když někdo vstoupí do našeho kostela při bohoslužbě, je mu stejně nesrozumitelná i naše liturgie. Měli bychom o své víře mluvit tak prostě a srozumitelně, jak prostě a srozumitelně mluvil ke svým současníkům Pán Ježíš. Ale jedno můžeme dělat hned. Jako ten Jirka, o kterém už jsme mluvili, měli bychom pěkně žít před lidmi a s lidmi, aby se v naší dobrotě ukazovala světu dobrota Boží. Aby v naší vlídnosti byla vlídnost Boží. Kolik je tu denně možností, jak zjevovat slávu a dobrotu Páně všem lidem kolem nás. Silnější může pomoci slabšímu, ale i slabší může podepřít silnějšího. Každý člověk má své zlé chvíle únavy, své slabé chvilky. Tak jdeme a podepíráme jeden druhého. Kdo ruku nepodá, není křesťan. Tak je to. Všichni jsme potřební pomoci. Všichni potřebují naší pomoc. Skrze nás se může zjevovat Boží dobrota. Ať tedy nemáme vinu, že někdo z lidí kolem nás musel říci: „Neměl jsem žádnou možnost a příležitost poznat křesťanství.“

Pamatujme: Bůh se chce zjevit světu skrze mne.