7.6.2013 - Slavnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova
9. 6. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Ez 34,11-16, Žalm: Zl 23(22), 2. čtení: Rim 5,5-11, Evangelium: Lk 15,3-7
Drazí přátelé
Často voláme: „Srdce Ježíšovo, živote nás a naše vzkříšení!“
Stalo se před několika lety v Německu, zemřel velmi bohatý muž, ale neměl žádné blízké příbuzné. Všichni byli zvědaví, kdo zdědí po něm jeho miliony. Zesnulý po sobě zanechal dvě závěti. Jedna měla být otevřena hned po jeho smrti a druhá až po jeho pohřbu. V první závěti bylo napsáno: „Chci být pohřben ve čtyři hodiny ráno.“ Toto jeho neobvyklé přání bylo skutečně splněno a na pohřbu bylo jen pět truchlících osob. V druhé závěti bylo uvedeno: „Chci, aby veškeré moje jmění bylo rovným dílem rozděleno mezi ty, kteří se zúčastní mého pohřbu.“ A tak těch pět dostalo zaslouženou odměnu, byli to opravdoví přátelé zemřelého.
Bratři a sestry, při slavení Eucharistie se také scházíme kvůli jedné závěti. Je to Ježíšova závěť, Ježíšův odkaz: „Vezměte a jezte, vezměte a pijte. To konejte na mou památku.“ Mnozí lidé nedoceňují dosah i obsah Ježíšovy oběti.
Pán Ježíš nabízí svým věrným mnohem více, než jsou miliony v markách nebo dolarech. Dává nám světlo a sílu na cestu do věčnosti a to je víc, než cesta do vesmíru. A navíc je dostupná každému, kdo s ním uzavře smlouvu o přátelství. On je náš život a naše vzkříšení. „V nikom jiném není spásy“, čteme v Novém Zákoně. On spasí i ty, kteří o tom nevědí. Na kříži se přece modlil: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“
Ježíš nebude moci zachránit toho, kdo jeho oběť odmítne a pohrdne jí. Ale nemusí žít v úzkosti a strachu ten, kdo se modlí a kdo bližnímu ze srdce odpouští. Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení! Každé probuzení do nového dne je opakující se připomínkou budoucího probuzení do plnosti života v Božím království. Vzkříšení Krista je nadpřirozená událost v přirozeném světě. On je prvotinou vzkříšených.
Vzkříšení není oživení mrtvoly, ale nové stvoření na původním základu. První stvoření bylo z ničeho. Toto nové stvoření bude z něčeho. Z toho, co už tady bylo, co na zemi žilo. Lidský duch, který byl nejen stvořen Bohem, ale i spojen s Bohem. Svatý Augustin výstižně napsal: „Bůh nás stvořil bez nás, ale nespasí nás bez nás.“
Potřebujeme Ježíše, Spasitele a Boží milost, abychom nebyli jen vyvolení, ale i zachráněni pro nový život bez omezení a ohrožení. Měli bychom dnes říci: „Pane Ježíši věřím v tebe, mám tě rád. Pomoz mi, aby můj život, jako přítok řeky, se spojil s tebou v čase i navěky.“
Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení, smiluj se nad námi.
