Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.12.2012 2.adventní

9. 12. 2012

Denní liturgie (Cyklus - C) 1. čtení: Bar 5,1-9 Žalm: Zl 126(125) 2. čtení: Flp l,4-6.8-11 Evangelium: Lk 3,1-6

Drazí přátelé

Prožíváme advent. A můžeme říci, že advent není jen historickou vzpomínkou na historický příchod Pána Ježíše před dvěma tisíci lety na tuto zem; ale není také věcí daleké budoucnosti, kdy přijde v moci a slávě.

Přece Kristus a jeho království není věcí minulosti nebo budoucnosti, ale je to záležitost naší přítomnosti. On přichází už dnes a je potřeba mu připravit cestu do našich duší a naší společnosti. Proto v dnešním evangeliu vidíme takřka filmový záběr vystoupení velikého jordánského kazatele a slyšíme jeho slova o nutnosti změny smýšlení, v podstatě to znamená konat pokání. Aby nikdo nepovažoval předchůdce Páně a ani samotného Krista za nějaké legendární a vybájené postavy, proto je vystoupení sv. Jana Křtitele datováno jmény jako Tiberius, Pilát, Herodes s ostatními osobami, třeba nechvalně známými. Uprostřed této historie koná Bůh své dílo. Tady je i jeho království. A tímto Božím královstvím je nutno počítat stále: tehdy i dnes.

Biblický text nám dnes říká: „Stalo se slovo Páně k Janovi.“ I s námi je to také tak. I my máme možnosti zaslechnout Boží slovo. Z reprodukce čteného Písma, od ambónu, z liturgie chce slovo Páně i k nám promlouvat. On sám, jeho slovo se nám má stát skutečností. A toto slovo má zaznít, ne jako zvěst o minulosti, které už mnohé nezajímá nebo o budoucnosti, o níž se někteří víceméně tolik nezajímají, ale má zaznít jako revoltující přítomnost. Když toto pochopíme, pochopíme také, že ona změna smýšlení má být uskutečněna i v nás. Je tedy třeba ze slyšeného slova Božího vyvodit důsledky.

Jan Křtitel cituje proroka Izaiáše o vyrovnání všeho křivého: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte všecko, co je křivé.“ Tento obraz se podobá stavbě silnice. A není také maličkost Kristu udělat místo v našich srdcích. Vidíme, že mnozí lidé jsou nevyrovnaní jako na houpačce, hned dole v depresích, hned nahoře v rozhorlení a v nervovém napětí. Vyrovnávají to různými sedativy. My však slyšíme o jiném vyrovnávání k vyváženosti a jistotě. Jedině bude-li v nás Pán kralovat, vyrovnáme-li cestu k němu, odvalíme-li balvany svých vin, pak se nemusíme bát v depresi, pak přestaneme s tím, že budeme brát sebe i svět vážně, ale budeme brát vážně jen Boha a jeho příchod, jeho království. My křesťané jsme přece Božími dětmi i dědici. Jeho Prozřetelnost nás sice postavila do tohoto světa, ale ne aby nás pohltil, ale abychom připravili v sobě i ostatních cestu Páně do lidských srdcí.

Máme připravovat cestu Pánu do celého života. Do života rodinného, aby se nestal peklem, ale útulkem, v němž by člověk mohl růst, mravně se zdokonalovat, vychovávat, uklidňovat. Máme připravovat cestu Páně do života sociálního, aby lidé žili spravedlivě, vzájemně se ctili, uznávali své povinnosti i vzájemná práva. Připravovat cestu do života náboženského, aby si zošklivili hřích a zamilovali si pravdu zjevenou a hlásanou samotným Božím synem. Je to opravdu nemalý úkol, máme být ne hlasem volajícím na poušti, ale volajícím uprostřed světa a přikazujícím především sobě. A druhým ukazovat cestu svým zářným příkladem. To je náš adventní úkol, slovem i příkladem pracovat proto, abychom i my, tedy každý tvor uzřel spásu Boží.

V lítosti a v pravém pokání, nejsme-li na dobré cestě, změňme své smýšlení, abychom se setkali se svým Spasitelem o letošních Vánocích a i jednou na věčnosti. Amen.