9.5.2013 - Nanebevstoupení Páně
13. 5. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sk 1,1-11, Žalm: Zl 47(46), 2. čtení: Ef 1,17-23, Evangelium: Lk 24,46-53
Drazí přátelé
Pán Ježíš vstoupil na nebesa a sedí po pravici Boží. Tak jsme to slyšeli dnes v evangeliu a tak vypadá i naše představa, náš pocit: Zde na zemi Ježíš už není, je v nebi. Jenže nebe není jiný svět než ten náš. Když zemřeme, neodejdeme z tohoto světa do jiného, jak se často říká při pohřbech: „Opustil tento svět.“ To je obrazné rčení. Skutečnost taková není. Nejenže nás Bůh nevolá do jiného světa, vždyť on sám přece vstoupil do našeho světa, stal se člověkem, vtělil se. Nikdy jej neopustil, ale vykoupil jej.
Co se tedy míní těmi výrazy Písma: „Vstoupil na nebesa, zmizel jim z očí.“ Míní se tím právě to zmizení a ne odchod. To je dvojí pojem. Odejít znamená jít pryč, nebýt tady. Zmizet znamená být přítomen dál, ale skrytě. K dotvrzení této pravdy si stačí pozorně přečíst další Markovu větu z jeho evangelia: „Apoštolové vyšli a kázali všude a Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova zázraky.
Jaká je to radost, když si to plně uvědomíme. Pán je tady s námi. A jak moudře to zařídil. Viditelně by mohl být jen tak na jednom místě. A proto to jeho vynalézavost, zařídila tak, abychom jej mohli nalézat v jeho neviditelné přítomnosti. Plyne z toho ovšem také toto: Kdo se s Kristem nedokáže za celý život blíže seznámit, setkat, kdo spoléhá jen na to, že se s ním po smrti setká v nebi, ten se zklame. Nenajdeš-li Krista za života na zemi, nebudeš s ním ani po smrti v nebi.
Bratři a sestry, nezapomeňte, že nebe není jiný svět! Království Boží je zde, je v nás! A na nás je, abychom je s milostí Boží v sobě a kolem sebe budovali. Země je místo, kde se buduje nebe. Provždy jsme spojeni se svým světem, proto si pospěšme jej zlepšovat a zušlechťovat v sobě a kolem sebe.
